JARO Jaro v pokoji! Květy na koberci a květy v rukou; a hle! ony jsou živé, animální květy, malá chlípná zvířátka, jež sedla na bezhříšnost vegetace. Konečně i nuda se stane zcela ženskou, a my, ležíce na jejích ňadrech, nasloucháme tluku jejího vteřinového srdce.
Jaro v pokoji! Květy na koberci oživují a květy na vzoru stěn vskutku kvetou, hle, a cítíme voněti vetkané květy záclon a květinový ornament přehozů.
A potom (jaké uvítání!) žena v pokoji, ověnčená květy klobouku a pěnným lemem spodniček, jež voní. Její tváře nazýváme květinami a její ruce jsou motýli. Ta milá vůněmille fleurs, jíž voní žena! Jsme na odpolední procházce a usmíváme se pro slunce. Sukně šustí, což je vítr? Kvetoucí háj, konečně! jsme v kvetoucím háji.
Avšak ona mluví a směje se a blýská očima. Jsme v kvetoucím háji, i žena je háj, a pokoj a koberec, rozkvetlá vegetace a navršené květy; ale za nimi se skrývá a směje se a žvatlá (— vidíme jen její oči —) nahá nymfa s jiskřícíma, živýma očima, s vlhkýma očima mladé faunky.
