×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Karel Čapek - Válka s mloky, Kapitola 18 - DER NORDMOLCH

DER NORDMOLCH Nemnoho let po osazení prvních mločích kolonií v Sever- ním a Baltském moři zjistil německý badatel dr. Hanš Thüring, že baltský Mlok vykazuje - patrně vlivem prostředí - některé odlišné tělesné vlastnosti; tak prý je o něco světlejší, kráčí vzpřímeněji a jeho lebeční index svědčí o lebce delší a užší, než je hlava jiných Mloků. Tato varieta dostala jméno der Nordmolch čili der Edelmolch (Andrias Scheuchzeri var. nobi- lis erecta Thüring). Nato se i německý tisk počal horlivě obírat baltským Mlo- kem. Zvláštní váha se kladla na to, že právě vlivem německého prostředí se tento Mlok vyvinul v odlišný a vyšší rasový typus, nesporně nadřaděný všem jiným Salamandrům. S opovržením se psalo o degenerovaných Mlocích mediteránních, zakrnělých tělesně i mravně, o divošských Mlocích tropických a vůbec o nízkých, barbarských a zvířecích Salamandrech jiných národů. Od Velemloka k německému Nadmloku, tak znělo okřídlené slovo té doby. Což nebyl prapůvod všech novodobých Mloků na půdě německé? Nestála jejich kolébka u Öhningen, kde ně- mecký učenec dr. Johannes Jakob Scheuchzer našel jejich nád- hernou stopu už v miocénu? Není tudíž nejmenší pochybnosti, že původní Andrias Scheuchzeri se zrodil před geologickými věky na půdě germánské; rozptýlil-li se potom do jiných moří a pásem, doplatil na to svým vývojovým sestupem a degenerací; jakmile se však usadil opět na půdě své pravlasti, stává se zno- vu tím, čím byl původně: ušlechtilým nordickým Mlokem Scheuchzerovým, světlým, vzpřímeným a dlouholebým. Tudíž jen na německé půdě se mohou Mloci vrátit k svému čistému a nejvyššímu typu, jak jej našel veliký Johannes Jakob Scheuch- zer na otisku v lomech öhningenských. Proto Německo potře- buje nových a delších břehů, potřebuje kolonií, potřebuje svě- tových moří, aby se všude v německých vodách mohly vyvi- nout nové generace rasově čistých, prapůvodních německých Salamandrů. Potřebujeme nového prostoru pro své Mloky, psa- ly německé noviny; a aby ta skutečnost byla německému náro- du stále na očích, byl v Berlíně postaven velkolepý pomník Jo- hanna Jakoba Scheuchzera. Veliký doktor byl tu zobrazen s tlustou knihou v ruce; u jeho nohou sedí vztyčeně ušlechtilý nordický Mlok, zírající do dálky, na nedozírná pobřeží světo- vého oceánu. Při odhalení tohoto národního pomníku byly ovšem prone- seny slavnostní řeči, jež vzbudily neobyčejnou pozornost ve světovém tisku. Německo znovu vyhrožuje, konstatovaly zejména anglické hlasy. Jsme na takový tón sice již zvyklí, ale mluví-li se při tak oficiální příležitosti o tom, že Německo po- třebuje do tří let pěti tisíc kilometrů nového mořského pobřeží, jsme nuceni odpovědět co nejzřetelněji: Dobrá, zkuste to! Na britských březích si vylámete zuby. Jsme připraveni a budeme tím lépe připraveni do tří let. Anglie bude a musí mít tolik vá- lečných lodí jako dvě největší kontinentální mocnosti do- hromady; tento poměr sil je jednou provždycky neporušitelný. Chcete-li rozpoutat šílené závody v námořním zbrojení, budiž; žádný Brit nestrpí, abychom zůstali o sebemenší krok pozadu. „Přijímáme německou výzvu,“ prohlásil v parlamentě lord admirality sir Francis Drake jménem vlády. „Kdo vztahuje ru- ku po kterémkoli moři, narazí na pancíře našich lodí. Velká Británie je dosti silná, aby odrazila každý útok na své výspy a na břehy svých dominií a kolonií. Za takový útok budeme po- važovat i stavbu nových pevnin, ostrovů, pevností a leteckých základen v každém moři, jehož vlny omývají sebemenší kou- sek britského pobřeží. Budiž toto poslední výstrahou ko- mukoliv, kdo by chtěl byť jen o yard pohnout břehy mořský- mi.“ Nato parlament povolil stavbu nových válečných korábů s preliminovaným nákladem půl miliardy liber šterlinků. Byla to vpravdě impozantní odpověď na postavení vyzývavého po- mníku Johanna Jakoba Scheuchzera v Berlíně; tento pomník stál ovšem jenom dvanáct tisíc říšských marek. Na ty projevy odpověděl skvělý francouzský publicista mar- kýz de Sade, zpravidla výtečně informovaný, v tomto smyslu: Britský lord admirality prohlásil, že Velká Británie je připrave- na na všechny eventuality. Dobrá; je však vznešenému lordu známo, že Německo má ve svých baltských Mlocích stálou a strašlivě vyzbrojenou armádu, čítající dnes pět miliónů kom- batantních Salamandrů z povolání, kterou může ihned nasadit do války ve vodě i na břehu? K tomu připočtěte nějakých se- dmnáct miliónů Mloků pro službu technickou a etapní, při- pravených kdykoliv nastoupit jako rezervní a okupační armáda. Dnes je baltský Salamandr nejlepší voják na světě; psycho- logicky dokonale zpracován, vidí ve válce své pravé a nejvyšší poslání; půjde do každého boje s nadšením fanatika, s chlad- ným důmyslem technika a s příšernou kázní právě pruského Mloka. Je dále britskému lordu admirality známo, že Německo ho- rečně buduje dopravní lodi, které mohou převážet celou brigá- du válečných Salamandrů najednou? Je mu známo, že staví sta a sta malých ponorek o akčním rádiu tří až pěti tisíc kilometrů, jejichž posádkou budou toliko baltští Mloci? Je mu známo, že zřizuje v různých částech oceánu obrovské podmořské nádrže na pohonné látky? Nuže, tažme se znovu: je si britský občan jist, že jeho veliká země je opravdu dobře připravena na všech- ny eventuality? Není těžko si představit, pokračoval markýz de Sade, co bu- dou v příští válce znamenat Mloci vyzbrojení podmořskými bertami, minomety a torpédy pro blokádu břehů; namouvěru, poprvé v dějinách světa nemusí nikdo závidět Anglii její skvě- lou ostrovní polohu. Ale když už jsme u těch otázek: je britské admiralitě známo i to, že baltští Mloci jsou opatřeni strojem jinak mírumilovným, který se jmenuje pneumatická vrtačka, a že tato nejmodernější vrtačka se za jednu hodinu zakusuje do hloubky deseti metrů v nejlepší švédské žule a do hloubky pa- desáti až šedesáti metrů v anglické křídě? (Dokázaly to po- kusné vrty, které tajně podnikla německá technická expedice v noci dne 11.,12. a13. minulého měsíce na anglickém pobřeží mezi Hythe a Folkestonem, tedy přímo před nosem pevnosti doverské.) Doporučujeme svým přátelům za Kanálem, aby si sami spočítali, za kolik týdnů může být Kent nebo Essex provr- tán pod hladinou mořskou dírami jako bochník sýra. Do této doby pohlížel britský ostrovan starostlivě k obloze, odkud prý může přijít jediná zkáza jeho kvetoucím městům, jeho Bank of England nebo jeho pokojným kotážím, tak útulným ve věčně zeleném rámci břečťanu. Ať nyní přiloží raději ucho k zemi, na níž si hrají jeho děti: nezaslechne v ní dnes nebo zítra skřípat a krok za krokem se hlouběji zažírat neúnavný a strašlivý nebo- zez mločí vrtačky, razící cestu pro nálože dosud nevídaných třaskavin? Ne už válka ve vzduchu, ale válka pod vodou a pod zemí je poslední slovo našeho věku. Slyšeli jsme sebevědomá slova z kapitánského můstku pyšného Albionu; ano, dosud je to mocný koráb, který se vznáší na vlnách a ovládá je; ale jed- nou by se ty vlny mohly zavřít nad lodí rozmetanou a klesající do mořských hlubin. Nebylo by lépe čelit tomu nebezpečí radě- ji dřív? Do tří let bude na to už příliš pozdě!

Tato výstraha brilantního francouzského publicisty vzbudila v Anglii ohromné vzrušení; přes všechna dementi slyšeli lidé v nejrůznějších částech Anglie podzemní skřípění mločích vr- taček. Německé úřední kruhy ovšem řízně odmítly a vyvrátily citovaný článek, prohlašujíce jej od začátku do konce za pusté štvaní a nepřátelskou propagandu; současně však se konaly na Baltu veliké kombinované manévry německého loďstva, po- zemních sil a válečných Salamandrů. Při těchto manévrech vy- hodily minérské čety Mloků před zraky zahraničních vojen- ských přidělenců do povětří kus podvrtaných písečných dun poblíž Rügenwalde v rozsahu šesti čtverečních kilometrů. Byla prý to velkolepá podívaná, když se s hrozným duněním nad- zvedla země „jako zpřelámaná kra“ a teprve potom se rozletěla v obrovskou stěnu dýmu, písku a balvanů; udělala se tma skoro jako v noci a zvednutý písek padal v okruhu téměř sta kilomet- rů, ba snesl se po několika dnech jako písečný déšť až ve Var- šavě. V zemském ovzduší zůstalo po této nádherné explozi to- lik volně poletujícího drobného písku a prachu, že až do konce toho roku byly západy slunce v celé Evropě neobyčejně krásné, krvavě rudé a ohnivé jako nikdy předtím. Moře, jež zalilo rozmetaný kus pobřeží, dostalo potom ná- zev Scheuchzer-See a bylo cílem nesčetných školních výletů a výprav německých dítek, pějících oblíbenou mločí hymnu: Solche Erfolche erreichen nur deutsche Molche.


DER NORDMOLCH

 

Nemnoho let po osazení prvních mločích kolonií v Sever-

ním a Baltském moři zjistil německý badatel dr. Hanš Thüring,

že baltský Mlok vykazuje - patrně vlivem prostředí - některé

odlišné tělesné vlastnosti; tak prý je o něco světlejší, kráčí

vzpřímeněji a jeho lebeční index svědčí o lebce delší a užší,

než je hlava jiných Mloků. Tato varieta dostala jméno der

Nordmolch čili der Edelmolch (Andrias Scheuchzeri var. nobi-

lis erecta Thüring).

 

Nato se i německý tisk počal horlivě obírat baltským Mlo-

kem. Zvláštní váha se kladla na to, že právě vlivem německého

prostředí se tento Mlok vyvinul v odlišný a vyšší rasový typus,

nesporně nadřaděný všem jiným Salamandrům. S opovržením

se psalo o degenerovaných Mlocích mediteránních, zakrnělých

tělesně i mravně, o divošských Mlocích tropických a vůbec o

nízkých, barbarských a zvířecích Salamandrech jiných národů.

Od Velemloka k německému Nadmloku, tak znělo okřídlené

slovo té doby. Což nebyl prapůvod všech novodobých Mloků

na půdě německé? Nestála jejich kolébka u Öhningen, kde ně-

mecký učenec dr. Johannes Jakob Scheuchzer našel jejich nád-

hernou stopu už v miocénu? Není tudíž nejmenší pochybnosti,

že původní Andrias Scheuchzeri se zrodil před geologickými

věky na půdě germánské; rozptýlil-li se potom do jiných moří a

pásem, doplatil na to svým vývojovým sestupem a degenerací;

jakmile se však usadil opět na půdě své pravlasti, stává se zno-

vu tím, čím byl původně: ušlechtilým nordickým Mlokem

Scheuchzerovým, světlým, vzpřímeným a dlouholebým. Tudíž

jen na německé půdě se mohou Mloci vrátit k svému čistému a

nejvyššímu typu, jak jej našel veliký Johannes Jakob Scheuch-

zer na otisku v lomech öhningenských. Proto Německo potře-

buje nových a delších břehů, potřebuje kolonií, potřebuje svě-

tových moří, aby se všude v německých vodách mohly vyvi-

nout nové generace rasově čistých, prapůvodních německých

 

 

Salamandrů. Potřebujeme nového prostoru pro své Mloky, psa-

ly německé noviny; a aby ta skutečnost byla německému náro-

du stále na očích, byl v Berlíně postaven velkolepý pomník Jo-

hanna Jakoba Scheuchzera. Veliký doktor byl tu zobrazen s

tlustou knihou v ruce; u jeho nohou sedí vztyčeně ušlechtilý

nordický Mlok, zírající do dálky, na nedozírná pobřeží světo-

vého oceánu.

 

Při odhalení tohoto národního pomníku byly ovšem prone-

seny slavnostní řeči, jež vzbudily neobyčejnou pozornost ve

světovém tisku. Německo znovu vyhrožuje, konstatovaly

zejména anglické hlasy. Jsme na takový tón sice již zvyklí, ale

mluví-li se při tak oficiální příležitosti o tom, že Německo po-

třebuje do tří let pěti tisíc kilometrů nového mořského pobřeží,

jsme nuceni odpovědět co nejzřetelněji: Dobrá, zkuste to! Na

britských březích si vylámete zuby. Jsme připraveni a budeme

tím lépe připraveni do tří let. Anglie bude a musí mít tolik vá-

lečných lodí jako dvě největší kontinentální mocnosti do-

hromady; tento poměr sil je jednou provždycky neporušitelný.

Chcete-li rozpoutat šílené závody v námořním zbrojení, budiž;

žádný Brit nestrpí, abychom zůstali o sebemenší krok pozadu.

 

„Přijímáme německou výzvu,“ prohlásil v parlamentě lord

admirality sir Francis Drake jménem vlády. „Kdo vztahuje ru-

ku po kterémkoli moři, narazí na pancíře našich lodí. Velká

Británie je dosti silná, aby odrazila každý útok na své výspy a

na břehy svých dominií a kolonií. Za takový útok budeme po-

važovat i stavbu nových pevnin, ostrovů, pevností a leteckých

základen v každém moři, jehož vlny omývají sebemenší kou-

sek britského pobřeží. Budiž toto poslední výstrahou ko-

mukoliv, kdo by chtěl byť jen o yard pohnout břehy mořský-

mi.“ Nato parlament povolil stavbu nových válečných korábů s

preliminovaným nákladem půl miliardy liber šterlinků. Byla to

vpravdě impozantní odpověď na postavení vyzývavého po-

mníku Johanna Jakoba Scheuchzera v Berlíně; tento pomník

stál ovšem jenom dvanáct tisíc říšských marek.

 

 

Na ty projevy odpověděl skvělý francouzský publicista mar-

kýz de Sade, zpravidla výtečně informovaný, v tomto smyslu:

Britský lord admirality prohlásil, že Velká Británie je připrave-

na na všechny eventuality. Dobrá; je však vznešenému lordu

známo, že Německo má ve svých baltských Mlocích stálou a

strašlivě vyzbrojenou armádu, čítající dnes pět miliónů kom-

batantních Salamandrů z povolání, kterou může ihned nasadit

do války ve vodě i na břehu? K tomu připočtěte nějakých se-

dmnáct miliónů Mloků pro službu technickou a etapní, při-

pravených kdykoliv nastoupit jako rezervní a okupační armáda.

Dnes je baltský Salamandr nejlepší voják na světě; psycho-

logicky dokonale zpracován, vidí ve válce své pravé a nejvyšší

poslání; půjde do každého boje s nadšením fanatika, s chlad-

ným důmyslem technika a s příšernou kázní právě pruského

Mloka.

 

Je dále britskému lordu admirality známo, že Německo ho-

rečně buduje dopravní lodi, které mohou převážet celou brigá-

du válečných Salamandrů najednou? Je mu známo, že staví sta

a sta malých ponorek o akčním rádiu tří až pěti tisíc kilometrů,

jejichž posádkou budou toliko baltští Mloci? Je mu známo, že

zřizuje v různých částech oceánu obrovské podmořské nádrže

na pohonné látky? Nuže, tažme se znovu: je si britský občan

jist, že jeho veliká země je opravdu dobře připravena na všech-

ny eventuality?

 

Není těžko si představit, pokračoval markýz de Sade, co bu-

dou v příští válce znamenat Mloci vyzbrojení podmořskými

bertami, minomety a torpédy pro blokádu břehů; namouvěru,

poprvé v dějinách světa nemusí nikdo závidět Anglii její skvě-

lou ostrovní polohu. Ale když už jsme u těch otázek: je britské

admiralitě známo i to, že baltští Mloci jsou opatřeni strojem

jinak mírumilovným, který se jmenuje pneumatická vrtačka, a

že tato nejmodernější vrtačka se za jednu hodinu zakusuje do

hloubky deseti metrů v nejlepší švédské žule a do hloubky pa-

desáti až šedesáti metrů v anglické křídě? (Dokázaly to po-

 

 

kusné vrty, které tajně podnikla německá technická expedice v

noci dne 11.,12. a13. minulého měsíce na anglickém pobřeží

mezi Hythe a Folkestonem, tedy přímo před nosem pevnosti

doverské.) Doporučujeme svým přátelům za Kanálem, aby si

sami spočítali, za kolik týdnů může být Kent nebo Essex provr-

tán pod hladinou mořskou dírami jako bochník sýra. Do této

doby pohlížel britský ostrovan starostlivě k obloze, odkud prý

může přijít jediná zkáza jeho kvetoucím městům, jeho Bank of

England nebo jeho pokojným kotážím, tak útulným ve věčně

zeleném rámci břečťanu. Ať nyní přiloží raději ucho k zemi, na

níž si hrají jeho děti: nezaslechne v ní dnes nebo zítra skřípat a

krok za krokem se hlouběji zažírat neúnavný a strašlivý nebo-

zez mločí vrtačky, razící cestu pro nálože dosud nevídaných

třaskavin? Ne už válka ve vzduchu, ale válka pod vodou a pod

zemí je poslední slovo našeho věku. Slyšeli jsme sebevědomá

slova z kapitánského můstku pyšného Albionu; ano, dosud je

to mocný koráb, který se vznáší na vlnách a ovládá je; ale jed-

nou by se ty vlny mohly zavřít nad lodí rozmetanou a klesající

do mořských hlubin. Nebylo by lépe čelit tomu nebezpečí radě-

ji dřív? Do tří let bude na to už příliš pozdě!

 

Tato výstraha brilantního francouzského publicisty vzbudila

v Anglii ohromné vzrušení; přes všechna dementi slyšeli lidé v

nejrůznějších částech Anglie podzemní skřípění mločích vr-

taček. Německé úřední kruhy ovšem řízně odmítly a vyvrátily

citovaný článek, prohlašujíce jej od začátku do konce za pusté

štvaní a nepřátelskou propagandu; současně však se konaly na

Baltu veliké kombinované manévry německého loďstva, po-

zemních sil a válečných Salamandrů. Při těchto manévrech vy-

hodily minérské čety Mloků před zraky zahraničních vojen-

ských přidělenců do povětří kus podvrtaných písečných dun

poblíž Rügenwalde v rozsahu šesti čtverečních kilometrů. Byla

prý to velkolepá podívaná, když se s hrozným duněním nad-

zvedla země „jako zpřelámaná kra“ a teprve potom se rozletěla

v obrovskou stěnu dýmu, písku a balvanů; udělala se tma skoro

 

 

jako v noci a zvednutý písek padal v okruhu téměř sta kilomet-

rů, ba snesl se po několika dnech jako písečný déšť až ve Var-

šavě. V zemském ovzduší zůstalo po této nádherné explozi to-

lik volně poletujícího drobného písku a prachu, že až do konce

toho roku byly západy slunce v celé Evropě neobyčejně krásné,

krvavě rudé a ohnivé jako nikdy předtím.

 

Moře, jež zalilo rozmetaný kus pobřeží, dostalo potom ná-

zev Scheuchzer-See a bylo cílem nesčetných školních výletů a

výprav německých dítek, pějících oblíbenou mločí hymnu:

Solche Erfolche erreichen nur deutsche Molche.