11 – O LIDOGEŠTĚRKÁCH Bylo by zajisté přepínáním tvrdit, že se v té době o jiném nemluvilo a nepsalo než o mluvících mlocích. Mluvilo a psalo se také o příští válce, o hospodářské krizi, o ligových zápasech, o vitaminech a o módě; nicméně o mluvících mlocích se psalo velmi mnoho a zejména velmi neodborně. Proto vynikající uče- nec profesor dr. Vladimír Uher (brněnská univerzita) napsal do Lidových novin článek, ve kterém poukázal na to, že domnělá schopnost Andriase Scheuchzeri artikulovaně mluvit, to jest vlastně papouškovat mluvená slova, není ze stanoviska vědec- kého zdaleka tak zajímavá jako některé jiné otázky týkající se tohoto zvláštního obojživelníka. Vědecká záhada Andriase Scheuchzeri je docela jinde: například kde se vzal; kde je jeho pravlast, ve které přežil celé geologické periody; proč zůstal tak dlouho neznám, když se nyní hlásí jeho hromadný výskyt téměř v celé rovníkové oblasti Tichého oceánu. Zdá se, že se v poslední době množí neobyčejně rychle; kde se vzala tato ohromná vitalita v prastarém třetihorním tvoru, jenž až do ne- dávné doby vedl zcela skrytou, tedy pravděpodobně krajně sporadickou, ne-li topograficky izolovanou existenci? Změnily se snad nějak životní podmínky pro tohoto fosilního mloka ve směru biologicky příznivém, takže vzácnému miocennímu pře- žitku nastalo nové, podivuhodně úspěšné vývojové období? Pak by nebylo vyloučeno, že se Andrias bude nejenom početně množit, ale také kvalitativně vyvíjet, a že naše věda bude mít ojedinělou příležitost asistovat aspoň u jednoho živočišného druhu mohutnému mutačnímu ději in actu. To, že Andrias Scheuchzeri skřehotá pár tuctů slov a naučí se několika kous- kům, jež se laikovi zdají projevem jakési inteligence, to není, vědecky pojato, žádný zázrak; ale zázrakem je ten mocný ži- votní elán, který tak náhle a vydatně oživil ustrnulou existenci tvora vývojově zaostalého a téměř už vymřelého. Jsou tu ně- které zvláštní okolnosti: Andrias Scheuchzeri je jediný mlok žijící v moři a - ještě nápadněji - jediný mlok vyskytující se v oblasti etiopsko-australské, v mytické Lemurii. Neřekli by- chom téměř, že Příroda chce nyní dodatečně a skoro překotně dohnat jednu z životních možností a forem, kterou v této oblas- ti opomenula nebo nemohla plně vyžít? A dále: bylo by podiv- né, kdyby v oceánské oblasti, jež leží mezi obrovitými vele- mloky japonskými na jedné a alleghanskými na druhé straně, nebyl vůbec žádný spojovací článek. Kdyby Andriase nebylo, museli bychom jej vlastně předpokládat právě na místech, kde se vyskytl; je to téměř, jako by prostě zaplňoval prostor, ve kte- rém podle zeměpisných a vývojových souvislostí měl odpra- dávna být. Budiž tomu jakkoliv, končil se článek učeného pro- fesora, na tomto evolučním vzkříšení miocenního mloka vidí- me s úctou a úžasem, že Génius Vývoje na naší planetě ještě zdaleka neuzavřel své tvůrčí dílo. Tento článek vyšel přes tiché, ale rozhodné mínění redakce, že takové učené povídání do novin vlastně nenáleží. Vzápětí dostal profesor Uher dopis od jednoho čtenáře: Slovutný pane, koupil jsem loni dům na náměstí v Čáslavi. Při prohlídce domu jsem našel na půdě bednu se starými vzácnými, najmě vědeckými spisy, jako jsou dva ročníky Hýblova časopisu Hyl- los z let 1821-22, Jana Svatopluka Presla Ssavectvo, Vojtěcha Sedláčka Základové přírodnictví aneb fysiky, devatenáct roční- ků veřejného spisu všenaučného Krok a třináct ročníků Časo- pisu Českého museum. V Preslově překladu Cuvierovy Rozpra- vy o převratech kůry zemní (z roku 1834 jsem nalezl jako zá- ložku výstřižek z nějakých starých novin, na němž byla tištěna zpráva o jakýchsi podivných ještěrech. Když jsem četl Váš znamenitý článek o těch záhadných mlo- cích, vzpomněl jsem si na tu záložku a vyhledal jsem ji. Myslím, že by Vás mohla zajímat, a proto Vám ji jako nadšený přítel přírody a horlivý Váš čtenář posílám. Ve veškeré úctě J. V. Najman Na přiloženém výstřižku nebyl uveden titul ani rok; podle typu písma a pravopisu však pocházel z dvacátých až třicátých let minulého století; byl tak zežloutlý a zvetšelý, že se dal stěží číst. Profesor Uher to užuž chtěl hodit do koše, ale byl jaksi dojat starobou toho tištěného listu; i počal to číst; po chvíli vy- dechl „kruci“ a narovnal si vzrušeně brejle. Na výstřižku byl tento text: O LIDOGEŠTĚRKÁCH W GEDNĚCH CIZÍCH NOWINÁCH SE DOČÍTÁME, ŽE GISTÝ KAPI- TÁN (WELITEL) ENGLICKÉ WÁLEČNÉ LODI, WRÁTIVŠE SE Z DALE- KÝCH ZEMÍ, PODAL ZPRÁVU O PODIWNÝCH PLAZECH, GEŽTO NA- ŠEL NA GEDNOM MALÉM OSTRŮWKU W MOŘI AUSTRÁLSKÉM. NA TOMTO OSTROWĚ GEST TOTIŽ GEZERA SE SLANAU WODAU AW- ŠAK S MOŘEM NESOUWISEGÍCÍ, GAKOŽ I WELMI SWÍZELNĚ PŘÍ- STUPNÉ, KDEŽ ONEN KAPITÁN A LODNI FELČAR SOBĚ ODPOČÍWA- LI. TU WYSTOUPILA Z GEZERA ZWÍŘATA NA ZPŮSOB GEŠTĚREK, AWŠAK PO DWAU NOHAU GAKO LIDÉ KRÁČEGÍCÍ U WELIKOSTI MOŘSKÉHO PSA NEBO-LI TULENĚ A NA POBŘEŽI ROZMILE A ZWLÁŠTNĚ SE POHYBOVALY NA TEN ZPŮSOB, GAKO BY TANČILY. WELITEL A FELČAR Z PUŠEK WYSTŘELIWŠE DWĚ TY ZWIŘATA ULOWILI. MAGÍ PRÝ TĚLO SLIZSKÉ, BEZ SRSTI A BEZ GAKÝCHKO- LIV ŠUPIN, TAK ŽE SALAMANDRŮM SE PODOBAGÍ. NAZEJTŘI PŘI- ŠEDŠE PRO NĚ MUSELI GE PRO SMRAD WELIKÝ NA MÍSTĚ PONE- CHATI A NAŘÍDILI PLAWCŮM, ABY SÍTĚMI TO GEZERO WYLOWILI. WYLOWIWŠE TO GEZÍRKO NÁMOŘNÍCI WŠECHNY GEŠTĚRKY U WELIKÉHM POČTU WYHUBILI A GEN DVĚ NA LOĎ DOWLÉKLI WY- PRAVUGÍCE, ŽE MAGI TĚLO GEDOWATÉ A PALČIWÉ GAKO KOPŘI- WY. NA TO GE DALI DO SUDŮW S MOŘSKOU WODAU, ABY SE DO ENGLICKA ŽIWÉ DOWEZLI. AWŠAK, NASTOGTE! AN OSTROW SUMATRA NA LODI MÍGELI, TU ZAGATÉ GEŠTĚRKY ZE SUDU WY- LEZŠE A OKNO W PODPALUBÍ SAMY OTWOŘIWŠE ZA NOCI DO MO- ŘE SE UWRHLY A ZMIZELY. DLE SWĚDECTVÍ WELITELE I LODNÍ- HO RANHOGIČEGSAU TO ZWIŘATA WELMI PODIWNÁ A LSTIWÁ, CHODÍCÍ PO DWAU A DIWNĚ ŠTĚKAGICI A MLASKAGICI, AWŠAK NIKOLIWĚK ČLOWĚKU NEBEZPEČNÁ. PROČEŽ ZAGISTÉ PRÁWEM BYCHOM GE LIDOGEŠTĚRKAMI ZWÁTI MOHLI. Potud výstřižek. Kruci, opakoval rozčileně profesor Uher, proč tu není nějaké datum nebo titul těch novin, ze kterých to kdysi kdosi vystřihl. A které to byly cizj nowiny, jak se jmeno- val ten gistý welitel, která to byla englická loď? A který to byl ostrůwek v moři Austrálském? Nemohli být ti lidé tehdy o něco přesnější a - nu ano, trochu vědečtější? Vždyť toto je historický doklad nesmírné ceny - Ostrůwek v moři Austrálském, ano. Gezírko se slanau wo- dau. Podle toho to byl korálový ostrov, atol s těžko přístupnau slanau lagunau: právě místo, na kterém by se mohlo takové fo- silní zvíře uchovat, izolováno od prostředí vývogově pokro- čilegšího a nerušeno ve své přirozené rezervaci. Ovšem ne- mohlo se příliš rozmnožit, protože by v tom gezírku nenašlo dostatek výživy. To ge gasné, řekl si profesor. Zvíře podobné geštěrce, ale bez šupin a chodící po dwau nohau gako lidé: tedy buď Andrias Scheuchzeri, nebo giný mlok gemu blízko příbuz- ný. Degme tomu, že to byl náš Andrias. Degme tomu, že ho ti zatracení plavci v tom gezírku vyhubili a že gen geden pár se dostal žiwý na tu loď; pár, který, nastogte, u ostrova Sumatra utekl do moře. Tedy přímo na rovníku, v podmínkách biolo- gicky vysoce příznivých a v prostředí poskytugícím neomeze- nau výživu. Bylo by možno, že tato změna prostředí dala mio- cennímu mlokovi ten mocný vývogový impuls? Gisto ge, že byl navyklý na slanau wodu; mysleme si geho nové sídliště ga- ko klidnau, uzavřenau mořskau zátoku s velikau hogností po- travy; co nastane? Mlok začne buget, gsa přesazen do optimál- ních poměrů, s ohromnau vitální energií. To ge to, jásal uče- nec. Mlok se dá do vývoge s nezkrotnau chutí; hrne se do živo- ta gako blázen; množí se úžasně, protože geho vagíčka a pulci nemagí v novém prostředí specifických nepřátel. Osídluge ost- row po ostrowu - podiwné ovšem ge, že některé ostrowy při svém stěhování gaksi přeskakuge. Ginak ge to typická migrace za potravau. - A nyní otázka: proč se nevyvígel už dřív? Ne- sauvisí to s úkazem, že v ethiopsko-austrálské oblasti negsau nebo až dosud nebyli známi žádní mloci? Nenastaly snad v této oblasti během miocénu něgaké změny mlokům biologicky ne- příznivé? Možné ge to. Mohl se třeba vyskytnaut specifický nepřítel, který mloky gednoduše vyhubil. Genom na gednom ostrůwku, v uzavřeném gezírku se miocenní mlok udržel - ovšem za tu cenu, že vývogově ustrnul; geho evoluční pochod se zastavil; bylo to gako natažené pružné péro, které se nemůže rozvinaut. Není vylaučeno, že Příroda měla s tímto mlokem veliké plány, že se měl vyvíget geště dál a dál, výš a výš, kdoví gak vysoko . : . (Profesor Uher cítil až lehké mrazení při této představě; kdoví neměl-li se vlastně Andrias Scheuchzeri stát člověkem miocénu!) Awšak nastogte! Toto nedovinuté zvíře se nagednou dostane do nového, nekonečně slibněgšího prostředí; natažené péro vý- voge se v něm uvolňuge - S gakým životním élanem, s gakau miocenní bugností a dychtivostí se hrne Andrias na cestu vý- voge! Gak horečně dohání ty statisíce a milióny let, gež evo- lučně propásl! Gest myslitelno, že se spokogí s vývojovým stupněm, na němž stogí dnes? Vyžige se svým druhovým roz- machem, gehož gsme svědky, - nebo gest toliko na prahu své evoluce a chystá se teprve staupat - kdo může dnes říci kam? To byly úvahy a vyhlídky, jež profesor dr. Vladimír Uher psal nad zežloutlým výstřižkem starých novin, zachvívaje se inte- lektuálním nadšením objevitele. Dám to do novin, řekl si, pro- tože vědecké orgány nikdo nečte. Ať ví každý, jakému veli- kému přírodnímu dějství přihlížíme! A dám tomu titul: Mají mloci budoucnost? Jenže redakce Lidových novin se podívala na článek profe- sora Uhra a potřásla hlavou. Zase ti mloci!, já myslím, že naši čtenáři mají už těch mloků po krk. Bylo by načase přijít s ně- čím jiným. A ostatně takové učené povídání do novin nepatří.
Následkem toho článek o vývoji a budoucnosti mloků vůbec nevyšel.
