Zaniklé vesnice (Hradčany, Malá Strana, Staré a Nové Město)

Jak se Praha postupně rozrůstala, pohlcovala do sebe malé vesničky v okolí, jak se tomu ostatně stalo i v nedávné historii. Ovšem na některé vesničky už nemáme žádné, nebo pramalé vzpomínky například v podobě názvu ulic. Ovšem jsou i místa, kde se dochovaly skutečné hmatatelné památky. Pojďme se na ně podívat.

Hradčany a Malá strana Nový svět Nový svět na pražských Hradčanech v městské části Praha 1 se nachází severozápadním směrem od Pražského hradu poblíž někdejších městských hradeb v okolí stejnojmenné pražské ulice. Jedná se o velice malebné zákoutí s křivolakými uličkami a malými obytnými domečky, které se nachází stranou od hlavního turistického ruchu. Jedná se vlastně o bývalé hradčanské předměstí, které vzniklo v někdy v polovině 14. století na staré cestě směrem ke Střešovicím. V roce 1360 bylo na podkladě rozhodnutí císaře Karla IV. začleněno k Hradčanům v tehdy nově vznikajícím městském opevnění. Původ vzniku této části Hradčan není přesně znám, jednalo se patrně o předhradí Pražského hradu, které vzniklo postupným zasypáváním strže a údolí potoka Brusnice (což je de facto horní konec Jeleního příkopu, ve kterém se zde nachází, mimo jiné, např. tenisové kurty, dětské hřiště, malé zahrádky apod.).

Nebovidy Nacházely se jižně od opevnění maltézského kláštera kolem původně románského kostela sv. Vavřince při hlavní cestě vedoucí dnešní Karmelitskou ulicí. U kostela sv. Jana Křtitele Na Prádle na tuto silnici navazovala cesta k vltavskému brodu. Spolu s vesnicemi Újezd, Obora, Trávník a Rybáře patřily Nebovidy k nejstarším obcím na levém břehu Vltavy. Rozšířením Malé Strany Karlem IV. dostaly se v letech 1360-62 Nebovidy (s částí sousedního Újezda) do jejích hradeb. V roce 1420 vypálili Pražané kostel i klášter sv. Maří Magdalény. Z původních Nebovid se zachovalo jméno ulice Nebovidská, kostel sv. Vavřince (čp. 553) se zvonicí (čp. 396) a obvodové zdi kostela sv. Maří Magdalény v Karmelitské ulici (v budově čp. 387 – Tiskařské závody).

Obora Zaniklá ves na území Prahy (Malé Strany) založená českými královnami v oblasti dnešních ulic Šporkova, Jánská a Jánský vršek – je poprvé zmiňována k roku 1278, ale zdejší románský kostel sv. Jana se připomíná již k roku 1141 (v Oboře se připomíná ještě jeden kostelík zasvěcený sv. Matějovi přestavěný v roce 1548). Při založení Malé Strany (tehdy nazývané Novým Městem Pražským) v roce 1257, zůstala Obora vně hradeb. Obora byla patrně vypálena (společně s Malou Stranou) v roce 1419 při dobývání Pražského hradu husity. V roce 1648 byla Obora připojena k Malé Straně a farní kostel sv. Jana se stal filiálním kostelem sv. Mikuláše. Kostel sv. Jana byl v roce 1784 zrušen a poté zbořen – jeho zbytky se zachovaly v domě čp. 323. Kaple sv. Matěje byla zrušena v roce 1793 (pozůstatky se zachovaly v čp. 322).

Písek Zaniklá ves v Praze (Malá Strana) na levém břehu Vltavy mezi Karlovým mostem a ulicí U železné lávky (u Klárova), kde byl kdysi přívoz, pokrývala svým územím větší část dnešních ulic Valdštejnské, Letenské a U lužického semináře (tam a v prostoru Vojanových sadů se rozkládala biskupská zahrada). Písecká brána stála kdysi mezi dnešním domem čp. 157 a Valdštejnským palácem. Mezi domy čp. 29 a 34 v dnešní Letenské ulici, kde probíhala hradební zeď, byla v hradbě malá branka. Proti ústí potoka Brusnice byl jako součást osady menší ostrov (v majetku pražského biskupství) se zahradou, kamennou věží a kostelíkem sv. Petra pobořeným povodní v roce 1273. Ostrov postupem času splynul s vltavským břehem. V husitských bouřích byla osada pobořena a nová výstavba začala až po roce 1475. Jméno osady se promítlo do pojmenování Písecké brány, která původně stála v oblasti Klárova, avšak při vybudování barokního systému opevnění Prahy byla nahrazena stejnojmennou branou vybudovanou na Brusce – v oblasti mezi hradčanským Letohrádkem královny Anny (Belveder) a dnešní stanicí metra Hradčanská.

Trávník O této vesnici nemáme zatím žádné informace. Újezd Území Újezdu na Malé Straně v Praze se ve 12. století rozkládalo mezi vltavským břehem (na východě) a petřínským svahem (na západě), a ve směru severojižním mezi kostelem sv. Jana (dnes sv. Jana Na prádle) na severu a kostelem sv. Filipa a Jakuba (v prostoru dnešního Arbesova náměstí) na jihu. Osada původně patřila ke Smíchovu, avšak po vybudování hradeb v letech 1360-1362 stala se její severní část součástí Malé Strany. Jméno Újezd dnes nese jedna z hlavních malostranských ulic. Kopíruje úpatí Petřína a je pokračováním ulice Karmelitské (od křižovatky s Harantovou) a končí na náměstí Kinských na Smíchově. Název Üjezd byl přenesen i do názvů místní tramvajové zastávky a dolní stanice lanové dráhy na Peřín.

Staré a Nové Město Týnský dvůr Týn (také nazývaný Týnský dvůr či Ungelt) je historický objekt nacházejí se v Praze na Starém Městě mezi Týnskou a Štupartskou ulicí v prostoru mezi kostely Matky Boží před Týnem a sv. Jakuba. Dnešní areál tvoří 18 domů. V raném středověku byl tento objekt opevněný kupecký dvůr, oddělený od ostatního města příkopem a zdí. Za ochranu bylo nutné platit, z tohoto poplatku se vyvinulo povinné clo (staroněmecky ungelt). Od 11. století bylo toto místo střediskem mezinárodního obchodu v Praze; všichni cizí kupci, kteří do Prahy přijeli, se museli shromáždit zde. Kromě celnice, která zde fungovala od roku 1774, byl v Týnském dvoře k dispozici i kostel a nemocnice. Od 14. století pak začali kolem dvora pražští měšťané stavět obytné domy.

Újezd u Svatého Martina Toto byla osada, která existovala na území dnešního Starého a Nového Města v Praze, zhruba v prostoru vymezeném dnešními ulicemi Vejvodova, Perlová, Jungmannova, Lazarská, Spálená a Na Perštýně. Mezi roky 1178 a 1187 byl v tehdejší osadě Újezd postaven původně románský farní kostel svatého Martina a osadě se časem začalo říkat Újezd svatého Martina. Z roku 1187 je zmínka, že Soběslav II. daroval osadu Újezd sv. Martina i s kostelíkem vyšehradské kapitule. Malá fara stála v místech dnešního domu č. p. 418, nedaleko kostela stála i škola, kterou později nahradil rozšířený hřbitov. Když Václav I. rozšířil a opevnil podhradí, staroměstské hradby byly před polovinou 13. století postaveny tak, že stávající osadu rozdělily, nedaleko kostela v oblasti dnešní ulice Na Perštýně byla v hradbách brána svatého Martina (nazývaná též Zderazská brána), kterou vedla po západním okraji někdejšího Újezda královská cesta od Pražského hradu přes Zderaz na Vyšehrad (a dále do Českých Budějovic). Kostel zůstal uvnitř Starého Města, přičemž jižní stěna kostela byla zabudována do hradeb, kvůli čemuž dostal název kostel svatého Martina ve zdi. Kostel sv. Martina ve zdi se zachoval jako takřka neporušené dílo středověku, jako vzácný doklad hodnotné románské a gotické architektury.

Poříčí Poříčí byla zaniklá osada na břehu Vltavy, dnes součást pražského Nového Města. Rozkládala se přibližně na území, jež by se dalo vymezit dnešními ulicemi Na Poříčí a Revoluční třídou, na východě Těšnovem a na severu břehem Vltavy. Přesná doba vzniku osady není známa. Mlýny na Poříčí a kostel sv. Klimenta jsou připomněny již v nadační listině Boleslava II. z konce 10. století. Usazují se zde němečtí kupci. Přes osadu, jež byla zřejmě až do konce 13. století ryze něměcká, vedla důležitá obchodní cesta. V roce 1348 přichází zásadní zlom v historii osady – Karel IV. zakládá a vyměřuje Nové Město pražské. Velká část osady se stává jeho součástí a samostatná historie osady tak končí. Dodnes ale máme na tuto osadu památku v podobě názvu ulice Na poříčí a vedle Vyšehradu nejstarší svatyni na pravém břehu kostel sv. Klimenta.

Opatovice Zaniklá ves na území Prahy mezi kostelem sv. Michala a kostelem sv. Petra na Zderaze (podle V. Lorence mezi dnešní Pštrossovou a Spálenou, podle Tomka v okolí ulic Černé a Opatovické. Při založení Nového Města se Opatovice staly jeho součástí – jejich jméno se zachovalo v názvu ulice Opatovické. Opatovice byly založeny roku 1115 kladrubskými benediktiny, protože zde měl dvorec jejich opat, byla nazvána Opatovice.

Chudobice Chudobice je název zaniklé prastaré vesnice na území dnešního města Prahy ležící v prostoru dnešní Jindřišské ulice (od Václavského náměstí k Senovážnému náměstí) – náležela řádu křížovníků s červenou hvězdou. Při založení Nového Města (1348) byly pojaty do jeho hradeb a posléze byl na jejich území postaven kostel sv. Jindřicha. Chudobice tak v nové zástavbě jako ves ve 14. století zanikly – jejich název byl užíván jako pomístní pro území mezi dnešní Opletalovou a Panskou ulicí ještě v 15. století.

Zderas Zderaz je zaniklá osada na území dnešního Nového Města v Praze. Stávala na Břežské skále táhnoucí se až k Vltavě, jež byla spolu s okolní zástavbou odstraněna během velké pražské asanace kolem roku 1900. Dnešní připomínkou zaniklé osady je kostel svatého Václava na Zderaze postavený na skále v letech 1170-80 jako farní chrám této osady, a severovýchodně od něj ulice Na Zderaze, vedoucí od Myslíkovy ulice k Resslově. Osada se prý jmenovala podle milce krále Vratislava I., který padl při obléhání Brna.

Rybníček Tato osada se rozrůstala v místech dnešních ulic V Tůních a Na rybníčku. Bývaly tu bohaté prameny podzemní vody, pověst dokonce připomíná, že se tu zjevuje polooděná vodní panna. Z této osady byl od roku 1348 veden snad nejstarší pražský veřejný vodovod. Voda samospádem tekla do kašen na níže položené trhy Koňský a Dobytčí. Farním kostelem osady byla románská rotunda sv. Štěpána z 1.poloviny 12. století. Ve 14. století, po založení kostela sv. Štěpána, byla rotunda přesvěcena na kapli sv. Longina a tento název jí dodnes zůstal. Její lucerna je raně barokní, okno apsidy je gotické. Rotunda tvoří jednu z astronomických zajímavostí Prahy. Její spojnice s rotundou sv. Kříže na Starém Městě, s Malostranskou mosteckou věží a s chrámem sv. Víta ukazuje azimut letního a zimního slunovratu platný pro 11. a 12. století. Tomu odpovídalo i zasvěcení koncových bodů přímky – sv. Štěpán se slaví 26.prosince, tedy nedlouho po zimním slunovratu, a sv. Vít 15.června, nedlouho před slunovratem letním.

Petrská čtvrť, Havelské město, Na Struze, Kateřinky, Bojiště, Podskalí jsou další vesnice o kterých ale nemáme žádné další informace.

Ostatní městské části Podhoří  – nacházela se v místech dnešního místního názvu Podhoří, vedle zoologické zahrady, která způsobila její zánik, jelikož byly domy bourány, aby na jejich místě vzniklo smetiště zoologické zahrady. Ve 20.letech 20.století měla 30 popisných čísel. Památkou na ní je i název ulice v Podhoří a hlavní památkou je jediný dochovaný dům čp.274 s kamenným pilířem z dob kdy Vltavou chodívaly ledy, nacházející se přímo u cyklotrasy. Další památkou je kaple sv.Václava z roku 1865, kterou nechal postavit tehdejší majitel Lysolají dr. Vrzák, leží mimo hlavní cesty mezi zahradami, je přístupná postranní pěšinou, nedávno byla obnovena přičiněním místního Sdružení pro záchranu kaple sv. Václava. Další novější památkou je Podhořský zámeček čp.284 z roku 1890 od architekta Bohumila Štěrby. Do roku 2000 jej měla ve správě Pražská botanická zahrada, za které objekt zcela zpustl a stal se zříceninou, nakonec se ale vše v dobré obrátilo a objekt je nyní zcela zrekonstruován. Další památkou jsou vinné sklepy Octárna pocházející z počátku 20.století ve kterém se nacházejí rozlehlé sklepní prostory, dnes využívané umělci. I tento objekt je pod správou Pražské botanické zahrady. Ještě v 50.letech byla v těchto místech i usedlost jménem Bosna, což byl vycházkový hostinec s kulečníkem a domkařská kolonka u Vltavy, jenže v průběhu mírumilovného komunistického režimu zcela zpustl a dnes po něm zbyla pouze zřícenina u cyklostezky. Nedaleko se ale nachází nový výletní koloniál.