×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.

image

Pražské zajímavosti, Vánoce v Praze

Vánoce v Praze

Každoročně platilo, že když se blížily vánoční svátky, tedy po dobu adventu, stupňovalo se v pražských ulicích jakési slavnostní vzrušení a hemžení. Těšily se děti, ale ani obchodníci nezůstávali neteční, především kvůli vzrůstu výdělků. Samotná technika prodeje se příliš nelišila od dnešních dní a tak si při prodeji zákazníci několikrát odnášeli i různé dárečky v podobě vánoček, kalendářů a podobně, aby se takto potěšený zákazník znovu vrátil. Příliv kupujících očekávali nejen v Praze usazení prodejci, ale i ti, kteří se do ní sjížděli z celého okolí, aby na náměstích nabízeli své zboží, jako dnes.

Kam na trhy?

Jedním z míst, kde se tradičně konaly mikulášské a vánoční trhy, byly Staroměstské náměstí a přilehlé ulice Celetná a Dlouhá. Od pamětníků víme že: “Už od Kozího plácku ji bylo z dálky vidět i slyšet, tu záplavu pestrého světla. Tu vesnici plátěných chalup. Muziky houpaček, kolotočů a střelnic. Než ses dostal Dlouhou třídou, chvěl ses nedočkavostí jako psík.” Podobně jako dnes. U Týnského chrámu se scházeli majitelé divadélek a prodavači hraček, u Staroměstské radnice Dalmatinci (prodavači cukrovinek). Mezi třídou Dlouhou a Pařížskou byly střelnice, houpačky a kolotoče. Prodavači se překřikovali a snažili se jeden druhému odehnat zákazníky a tím co nejvíce navršit svůj výdělek. Ohřívali se přitom u hrnců naplněných dřevěným uhlím a mnohdy i u plecháčků s horkým rumem. Tak jako dnes. Podobné hemžení se konalo i na Karlově náměstí.

Již v 19.století chodili Mikuláši s čerty a anděly, a to jak po veřejných místech, tak po domácnostech s malými dětmi. Mikuláš naděloval obvykle jablíčka, cukrátka, ořechy, čerty ze sušených švestek a křížaly.

Vánoční zaměstnání

Typickými pražskými figurkami prý byli tzv. vometači, smítálci neboli poslíčci boží, kteří přišli díky zimě o práci, především z důvodu sezonnosti takové práce (např. pokrývači). Ti chodili před Vánocemi čistit příbytky, obchůdky a odnášeli si za to drobné odměny (vánočky u pekaře, pivo z hospody). Takovéto přilepšení bylo samozřejmě vítaným příspěvkem pro jejich domácnosti a když tu a tam cinkla jako odměna i nějaká ta mince, mívali dojem, že i jim Ježíšek naděloval.

Loutkové divadlo Jesle

Během adventní doby především v letech sedmdesátých a osmdesátých 19.století bylo v Praze často k vidění oznámení “Zde jsou Jesle k vidění”. Bývala umisťována nade dveřmi domů v průsvitných skříňkách, osvětlených zejména v postranních uličkách “lojovkou”. Nešlo ovšem o obyčejné jesličky s Ježíškem a zvířátky, ale o svérázná loutková divadelní představení, na které netrpělivě čekaly nejen děti, ale i dospělí se rádi uvelebovali v řemeslnických dílnách či v obytných místnostech hokynářů na prknech položených přes židle nebo na bednách a čekali až se zdvihne opona. Pak následovala nejen představení s tématikou vánočních svátků, ale i z pražského pouličního života. V tom případě nechyběly ani takové scénky, kdy paní mistrová s vřeštícím dítkem v náručí jde hledat svého muže do hospody. Hostinský se ho snaží bránit, že prý pije jen vodu a karty nehraje, jen se dívá, ale není to nic platné a mistr dostane, za jásotu diváků, od rozzuřené manželky nakládačku. Tomuto repertoáru odpovídalo i uspořádání jeviště. Bylo patrové, ve spodní části se nacházel betlém i s jesličkami, v nejvyšší části bylo umístěno město Betlém a meziprostor vyplňovaly dekorace představující Prahu. Fantazii se meze nekladly, někdy to bývala hospůdka, jindy některá z hradebních bran, náměstí apod. Takových představení se odehrálo během večera několik a vždy bylo nabito. Důležitou pomůckou provozovatelů Jeslí bylo koště, s jeho pomocí totiž vyháněli děti, které se snažily počkat pod lavicemi na další představení, aby ušetřily na vstupném. Tato vánoční divadélka byla úředně zakázána koncem sedmdesátých let 19.století, celkem škoda.

Vánoční stromek

Již od pradávna se svátečně uklizené příbytky zdobily větvičkami z různých jehličnanů, až teprve v druhém desetiletí 19.století vstoupil do pražské historie vánoční stromek. Zpočátku býval zavěšovaný špičkou dolů nad jídelní stůl. Klasický stojící vánoční stromek k nám přišel z Německa, kde byl znám již od 16.století a poprvé se objevil u mohučského rodáka J.K. Liebicha v roce 1812, který bydlel v Libni. Jeho stromek byl velký a rozzářený, takže vzbuzoval zasloužený obdiv. Rozšíření této tradice ve větším měřítku přišlo ale až v druhé polovině 19.století, nejprve ve šlechtických domech a měšťanských domácnostech a až koncem 19.století se stal celopražských vánočním doplňkem. K prodeji byly na každém náměstí a na Štědrý den byly k dostání zdarma.

Ozdoby

Ozdoby byly mnohem skromnější než dnes, zpočátku je tvořily jen barevné papírové řetězy, kousky obaleného cukru, slepované ořechové skořápky, doma pečené zázvorky a perníčky, malá jablíčka zvaná panenčata, dřívka a svíčky. Smíchovský cukrář Jiran k tomuto účelu zdobení, prodával pěnové pečivo nejrůznějších tvarů. Na špičku stromku se umisťovala vosková postavička andílků oblékaných do krajkových oblečků. Koncem 19.století začal Prahou vonět františek. Ve vánoční výzdobě nechyběly ani betlémy vyráběné obvykle z pomalovaného tuhého papíru či z chlebové střídky (výroba těchto betlémů vylepšovala rodinný rozpočet mnoha nezaměstnaných). Z kostelů vystavoval zřejmě prvního předchůdce betlémů počátkem 16.století Týnský chrám.

Pracovní doba

Na štědrý den se poměrně dlouho pracovalo, v továrnách mnohdy do 15hodin a obchodníci zavírali dveře svých obchůdků o další tři hodiny později. Každý zákazník byl vítán, protože přinášel výdělek. Pro hospodyňku chystající sváteční stůl mohl takto vstřícný obchodník představovat záchranu.

Štědrovečerní men u

Začínalo samozřejmě polévkou, buď smaženou, hrachovou, nebo rybí a to buď falešnou se zavařenou osmaženou krupicí, nebo pravou. Druhý chod tvořily ryby, šlo hlavně o kapry vylovené z Vltavy, nebo z třeboňských rybníků. Kapr se nejčastěji servíroval načerno. Neodmyslitelně k němu patřila omáčka, na její přípravu se nakoupil perník, mandle, rozinky, ořechy, povidla a sladké pivo. Kapr načerno se stával zlatým hřebem večera a pivovary musely před Vánocemi zvyšovat výrobu moku, který je k tomu potřeba, stálý zákazníci dostávali tohoto moku džbán zdarma. Teprve koncem 19.století přišel na řadu kapr smažený, obložený bramborovým salátem. Kromě kapra se v zámožných pražských rodinách objevoval i kaviár, šneci, úhoři a štiky. Po těchto hodech přicházely na řadu různé sladkosti, jako vdolky, jahelník, lívance, upravené ovoce (rozvařené tzv. muzika, nebo zpracované na sladkou kořeněnou omáčku zahuštěnou perníkem). Z nápojů se popíjelo pivo, víno, punč a čaj s rumem. Hod boží a na svátek sv. Štěpána trávili Pražané velmi rádi doma, servírovalo se maso, buď vepřová pečeně, pečená husa s knedlíkem a zelím, zaječí předky načerno či na smetaně. Na nový rok ovar s křenem, prasečí rypáčky (měly přinášet štěstí) a čočku (dostatek peněz). Ryby se nejedli aby naopak štěstí neuplavalo.

Štědrovečerní zvyky

Tak samozřejmě rozdávání dárků, házení střevícem, lití olova, či rozkrajování jablek. Lidé zpívali koledy, hráli různé společenské hry jako domino a navštěvovali sousedy.

Kapr na černo po staru

Předpokládejme, že jste si koupili pěkného, půldruhakilového chlapíka. Máte ho už očištěného a nakrájeného na úhledné kousky. Chytili jste při zabíjení krev ? Velmi dobře – použijeme ji také. Ne-li, nermuťte se, podruhé na to nezapomenete! Nakrájíme tedy kořenovou zeleninu na nudličky, s ní 1 cibuli, dáme do kastrolu s 50g másla, přidáme bobkový list, trochu pepře, nového koření, tymiánu, osolíme, osmažíme do zlatová, pak přidáme krev a 1/41černého piva čím sladší, tím lepší -, hrst sušených švestek a hrst tlučených ořechů. To vše necháme na mírném ohni vařit asi půl hodiny. Pak do tohoto vývaru vložíme kousky kapra a dusíme je 10 až 15 minut, načež rybu vyjmeme, odvar přecedíme, dáme znovu na oheň, a jakmile se začne vařit, přidáme 2-3 lžíce medu, hrst strouhaného perníku, 2 lžíce povidel nebo rybízové či malinové zavařeniny. Přilijeme trochu vody nebo raději piva a povaříme. A to ještě není všechno: přidáme 50g hrozinek a 50g na nudličky nakrájených, spařených mandlí, podle chuti přisolíme a hladkou, nepříliš hustou omáčku nelijeme na rybu a máme kapra po staročesku. Ještě lépe vám bude kapr načerno chutnat, necháte-li ho přes noc v chladnu a okusíte-li ho na druhý den na mírném ohni přihřátého !

Betlémy

Betlémy neodmyslitelně patří k atmosféře Vánoc a každoročně se s nimi setkáváme i v řadě pražských kostelů. Pojďme si je připomenout.

Kostel Panny Marie Andělské – více o nich ZDE

Sv. Matěje – Tento kostel se nachází v Dejvicích na ostrohu nad Šáreckým údolím v areálu hřbitova a každoročně se zde vystavuje betlém vytvořený z perníku! Vystavuje se zde od sedmdesátých let 20.století. První perníkové jesličky vznikly roku 1972 jako výraz vděčnosti a malý vánoční dárek svatomatějskému faráři P. Janu Machačovi, duchovnímu pastýři její těžce nemocné matky. Asi pětadvacet postaviček z perníku, pestře zdobených bílou, žlutou a hnědou polevou, mělo být původně jen chutným pečivem k čaji. Perníkový betlém však vystavili v kostele sv. Matěje, kde se stal středem obdivu – a z dárku vzešla krásná tradice. Již více než třicet let vzniká každý rok pro kostelík sv. Matěje vždy nové “perníkové dílo” čítající na čtyři sta figur, vysokých asi 18 centimetrů. Na vytvoření jesliček se prý spotřebuje zhruba deset kilo mouky a cukru a barevné polevy. Pečení perníku začíná zpravidla poslední týden v říjnu, zdobení polevami v listopadu. Poslední roky, kvůli vážným zdravotním potížím výtvarnice, betlém již zhotovuje její mladý následovník Daniel Zítka z Kladna – při práci ale užívá původní šablony a i jinak “dodržuje rukopis paní Horálkové” jak říká. Díky jeho zručnosti, obětavosti a nadšení se můžeme každý rok o Vánocích těšit pohledem na perníkový betlém. Samotná svatyně kostelík sv. Matěje zde podle některých pramenů stojí už od roku 971, nynější podobu má ovšem z roku 1771. Legenda praví, že prý tudy projížděl panovník, když v tom ho napadl medvěd. Před smrtí ho zachránilo zjevení apoštola Matěje. Světec prý zlé zvíře zahnal holí, jak se můžeme dočíst u kronikáře Hajka.


Vánoce v Praze

Každoročně platilo, že když se blížily vánoční svátky, tedy po dobu adventu, stupňovalo se v pražských ulicích jakési slavnostní vzrušení a hemžení. Těšily se děti, ale ani obchodníci nezůstávali neteční, především kvůli vzrůstu výdělků. Samotná technika prodeje se příliš nelišila od dnešních dní a tak si při prodeji zákazníci několikrát odnášeli i různé dárečky v podobě vánoček, kalendářů a podobně, aby se takto potěšený zákazník znovu vrátil. Příliv kupujících očekávali nejen v Praze usazení prodejci, ale i ti, kteří se do ní sjížděli z celého okolí, aby na náměstích nabízeli své zboží, jako dnes.

Kam na trhy?

Jedním z míst, kde se tradičně konaly mikulášské a vánoční trhy, byly Staroměstské náměstí a přilehlé ulice Celetná a Dlouhá. Od pamětníků víme že: “Už od Kozího plácku ji bylo z dálky vidět i slyšet, tu záplavu pestrého světla. Tu vesnici plátěných chalup. Muziky houpaček, kolotočů a střelnic. Než ses dostal Dlouhou třídou, chvěl ses nedočkavostí jako psík.” Podobně jako dnes. U Týnského chrámu se scházeli majitelé divadélek a prodavači hraček, u Staroměstské radnice Dalmatinci (prodavači cukrovinek). Mezi třídou Dlouhou a Pařížskou byly střelnice, houpačky a kolotoče. Prodavači se překřikovali a snažili se jeden druhému odehnat zákazníky a tím co nejvíce navršit svůj výdělek. Ohřívali se přitom u hrnců naplněných dřevěným uhlím a mnohdy i u plecháčků s horkým rumem. Tak jako dnes. Podobné hemžení se konalo i na Karlově náměstí.

Již v 19.století chodili Mikuláši s čerty a anděly, a to jak po veřejných místech, tak po domácnostech s malými dětmi. Mikuláš naděloval obvykle jablíčka, cukrátka, ořechy, čerty ze sušených švestek a křížaly.

Vánoční zaměstnání

Typickými pražskými figurkami prý byli tzv. vometači, smítálci neboli poslíčci boží, kteří přišli díky zimě o práci, především z důvodu sezonnosti takové práce (např. pokrývači). Ti chodili před Vánocemi čistit příbytky, obchůdky a odnášeli si za to drobné odměny (vánočky u pekaře, pivo z hospody). Takovéto přilepšení bylo samozřejmě vítaným příspěvkem pro jejich domácnosti a když tu a tam cinkla jako odměna i nějaká ta mince, mívali dojem, že i jim Ježíšek naděloval.

Loutkové divadlo Jesle

Během adventní doby především v letech sedmdesátých a osmdesátých 19.století bylo v Praze často k vidění oznámení “Zde jsou Jesle k vidění”. Bývala umisťována nade dveřmi domů v průsvitných skříňkách, osvětlených zejména v postranních uličkách “lojovkou”. Nešlo ovšem o obyčejné jesličky s Ježíškem a zvířátky, ale o svérázná loutková divadelní představení, na které netrpělivě čekaly nejen děti, ale i dospělí se rádi uvelebovali v řemeslnických dílnách či v obytných místnostech hokynářů na prknech položených přes židle nebo na bednách a čekali až se zdvihne opona. Pak následovala nejen představení s tématikou vánočních svátků, ale i z pražského pouličního života. V tom případě nechyběly ani takové scénky, kdy paní mistrová s vřeštícím dítkem v náručí jde hledat svého muže do hospody. Hostinský se ho snaží bránit, že prý pije jen vodu a karty nehraje, jen se dívá, ale není to nic platné a mistr dostane, za jásotu diváků, od rozzuřené manželky nakládačku. Tomuto repertoáru odpovídalo i uspořádání jeviště. Bylo patrové, ve spodní části se nacházel betlém i s jesličkami, v nejvyšší části bylo umístěno město Betlém a meziprostor vyplňovaly dekorace představující Prahu. Fantazii se meze nekladly, někdy to bývala hospůdka, jindy některá z hradebních bran, náměstí apod. Takových představení se odehrálo během večera několik a vždy bylo nabito. Důležitou pomůckou provozovatelů Jeslí bylo koště,  s jeho pomocí totiž vyháněli děti, které se snažily počkat pod lavicemi na další představení, aby ušetřily na vstupném. Tato vánoční divadélka byla úředně zakázána koncem sedmdesátých let 19.století, celkem škoda.

Vánoční stromek

Již od pradávna se svátečně uklizené příbytky zdobily větvičkami z různých jehličnanů, až teprve v druhém desetiletí 19.století vstoupil do pražské historie vánoční stromek. Zpočátku býval zavěšovaný špičkou dolů nad jídelní stůl. Klasický stojící vánoční stromek k nám přišel z Německa, kde byl znám již od 16.století a poprvé se objevil u mohučského rodáka J.K. Liebicha v roce 1812, který bydlel v Libni. Jeho stromek byl velký a rozzářený, takže vzbuzoval zasloužený obdiv. Rozšíření této tradice ve větším měřítku přišlo ale až v druhé polovině 19.století, nejprve ve šlechtických domech a měšťanských domácnostech a až koncem 19.století se stal celopražských vánočním doplňkem. K prodeji byly na každém náměstí a na Štědrý den byly k dostání zdarma.

Ozdoby

Ozdoby byly mnohem skromnější než dnes, zpočátku je tvořily jen barevné papírové řetězy, kousky obaleného cukru, slepované ořechové skořápky, doma pečené zázvorky a perníčky, malá jablíčka zvaná panenčata, dřívka a svíčky. Smíchovský cukrář Jiran k tomuto účelu zdobení, prodával pěnové pečivo nejrůznějších tvarů. Na špičku stromku se umisťovala vosková postavička andílků oblékaných do krajkových oblečků. Koncem 19.století začal Prahou vonět františek. Ve vánoční výzdobě nechyběly ani betlémy vyráběné obvykle z pomalovaného tuhého papíru či z chlebové střídky (výroba těchto betlémů vylepšovala rodinný rozpočet mnoha nezaměstnaných). Z kostelů vystavoval zřejmě prvního předchůdce betlémů počátkem 16.století Týnský chrám.

Pracovní doba

Na štědrý den se poměrně dlouho pracovalo, v továrnách mnohdy do 15hodin a obchodníci zavírali dveře svých obchůdků o další tři hodiny později. Každý zákazník byl vítán, protože přinášel výdělek. Pro hospodyňku chystající sváteční stůl mohl takto vstřícný obchodník představovat záchranu.

Štědrovečerní men u

Začínalo samozřejmě polévkou, buď smaženou, hrachovou, nebo rybí a to buď falešnou se zavařenou osmaženou krupicí, nebo pravou. Druhý chod tvořily ryby, šlo hlavně o kapry vylovené z Vltavy, nebo z třeboňských rybníků. Kapr se nejčastěji servíroval načerno. Neodmyslitelně k němu patřila omáčka, na její přípravu se nakoupil perník, mandle, rozinky, ořechy, povidla a sladké pivo. Kapr načerno se stával zlatým hřebem večera a pivovary musely před Vánocemi zvyšovat výrobu moku, který je k tomu potřeba, stálý zákazníci dostávali tohoto moku džbán zdarma. Teprve koncem 19.století přišel na řadu kapr smažený, obložený bramborovým salátem. Kromě kapra se v zámožných pražských rodinách objevoval i kaviár, šneci, úhoři a štiky. Po těchto hodech přicházely na řadu různé sladkosti, jako vdolky, jahelník, lívance, upravené ovoce (rozvařené tzv. muzika, nebo zpracované na sladkou kořeněnou omáčku zahuštěnou perníkem). Z nápojů se popíjelo pivo, víno, punč a čaj s rumem. Hod boží a na svátek sv. Štěpána trávili Pražané velmi rádi doma, servírovalo se maso, buď vepřová pečeně, pečená husa s knedlíkem a zelím, zaječí předky načerno či na smetaně. Na nový rok ovar s křenem, prasečí rypáčky (měly přinášet štěstí) a čočku (dostatek peněz). Ryby se nejedli aby naopak štěstí neuplavalo.

Štědrovečerní zvyky

Tak samozřejmě rozdávání dárků, házení střevícem, lití olova, či rozkrajování jablek. Lidé zpívali koledy, hráli různé společenské hry jako domino a navštěvovali sousedy.

Kapr na černo po staru

Předpokládejme, že jste si koupili pěkného, půldruhakilového chlapíka. Máte ho už očištěného a nakrájeného na úhledné kousky. Chytili jste při zabíjení krev ? Velmi dobře – použijeme ji také. Ne-li, nermuťte se, podruhé na to nezapomenete! Nakrájíme tedy kořenovou zeleninu na nudličky, s ní 1 cibuli, dáme do kastrolu s 50g másla, přidáme bobkový list, trochu pepře, nového koření, tymiánu, osolíme, osmažíme do zlatová, pak přidáme krev a 1/41černého piva čím sladší, tím lepší -, hrst sušených švestek a hrst tlučených ořechů. To vše necháme na mírném ohni vařit asi půl hodiny. Pak do tohoto vývaru vložíme kousky kapra a dusíme je 10 až 15 minut, načež rybu vyjmeme, odvar přecedíme, dáme znovu na oheň, a jakmile se začne vařit, přidáme 2-3 lžíce medu, hrst strouhaného perníku, 2 lžíce povidel nebo rybízové či malinové zavařeniny. Přilijeme trochu vody nebo raději piva a povaříme. A to ještě není všechno: přidáme 50g hrozinek a 50g na nudličky nakrájených, spařených mandlí, podle chuti přisolíme a hladkou, nepříliš hustou omáčku nelijeme na rybu a máme kapra po staročesku. Ještě lépe vám bude kapr načerno chutnat, necháte-li ho přes noc v chladnu a okusíte-li ho na druhý den na mírném ohni přihřátého !

Betlémy

Betlémy neodmyslitelně patří k atmosféře Vánoc a každoročně se s nimi setkáváme i v řadě pražských kostelů. Pojďme si je připomenout.

Kostel Panny Marie Andělské – více o nich ZDE

Sv. Matěje – Tento kostel se nachází v Dejvicích na ostrohu nad Šáreckým údolím v areálu hřbitova a každoročně se zde vystavuje betlém vytvořený z perníku! Vystavuje se zde od sedmdesátých let 20.století. První perníkové jesličky vznikly roku 1972 jako výraz vděčnosti a malý vánoční dárek svatomatějskému faráři P. Janu Machačovi, duchovnímu pastýři její těžce nemocné matky. Asi pětadvacet postaviček z perníku, pestře zdobených bílou, žlutou a hnědou polevou, mělo být původně jen chutným pečivem k čaji. Perníkový betlém však vystavili v kostele sv. Matěje, kde se stal středem obdivu – a z dárku vzešla krásná tradice. Již více než třicet let vzniká každý rok pro kostelík sv. Matěje vždy nové “perníkové dílo” čítající na čtyři sta figur, vysokých asi 18 centimetrů. Na vytvoření jesliček se prý spotřebuje zhruba deset kilo mouky a cukru a barevné polevy. Pečení perníku začíná zpravidla poslední týden v říjnu, zdobení polevami v listopadu. Poslední roky, kvůli vážným zdravotním potížím výtvarnice, betlém již zhotovuje její mladý následovník Daniel Zítka z Kladna – při práci ale užívá původní šablony a i jinak “dodržuje rukopis paní Horálkové” jak říká. Díky jeho zručnosti, obětavosti a nadšení se můžeme každý rok o Vánocích těšit pohledem na perníkový betlém. Samotná svatyně kostelík sv. Matěje zde podle některých pramenů stojí už od roku 971, nynější podobu má ovšem z roku 1771. Legenda praví, že prý tudy projížděl panovník, když v tom ho napadl medvěd. Před smrtí ho zachránilo zjevení apoštola Matěje. Světec prý zlé zvíře zahnal holí, jak se můžeme dočíst u kronikáře Hajka.