×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.

image

Pražské zajímavosti, Staroměstské mlýny

Staroměstské mlýny

Sílu vodního toku Vltavy na území dnešní Prahy využívali lidé k pohonu různých zařízení – nejčastěji brusíren, pil a mlýnů. A právě těm je věnována tato rubrika, která nás provede historií pražských vltavských mlýnů.

Zprávy o prvním mlýnu v této lokalitě pochází již z roku 993, ale až začátkem 12.století se mlýny stavěly ve větším rozsahu. Patřily většinou bohatým církevním řádům, například vyšehradské kapitule a klášteru maltézských rytířů. Později vznikaly mlýny náležející obci např. u Staroměstského jezu. V roce 1376 stálo na pravém břehu Vltavy nad Karlovým (tehdy Pražským) mostem celkem deset mlýnů. Zajímavostí je, že kromě mlýnů stavěných na březích řeky se používaly také mlýny loďkové, nazývané „smrtnice”. Ten tvořily dvě pramice, napříč spojené břevny, ukotvené na břehu a spouštěné po proudu řeky. Na menší pramici byl čep hřídele vodního kola a na větší lodi mlýnice. Privilegium na jejich užívání dostala Staroměstská obec v roce 1384 od krále Václava IV. První zastavení na procházce po historii vltavských mlýnů bude na dnešní Novotného lávce. K tomu je třeba zmínit se i o historii právě tohoto místa, které také známe díky věži Staroměstské vodárny. První zmínka o staroměstských mlýnech pochází z roku 1347. Mlýny, mimo domu celničního, náležely původně obci Staroměstské, která, jak jsem již uvedl, dostala privilegium na „škrtnice” (lodní mlýny) již 26. května 1384 od krále Václava IV., což potvrzuje listina datována na Hrádku kunratickém. Staroměstská vodárna byla postavena v roce 1489. Od 14. století Novotného lávka vystřídala několik majitelů, podle nichž se také většinou jmenovala. Původně byla lávka bez oficiálního názvu. V roce 1484 se nazývaly Nové mlýny, které tu stály již před založením Nového města pražského a dělily se na řadu českou a německou. Od roku 1870 do roku 1885 se nazývaly Lávky staroměstské, nebo se jim jednoduše říkalo „Staroměstské mlýny nebo Mostecké mlýny”. V roce 1885 dostala lávka zpřístupňující objekty mlýnů jméno na základě usnesení městské rady po mlynáři Karlu Novotném (1827 – 1900), na jehož náklad byla lávka nově upravena. Tento známý měšťan staropražský a mistr cechu mlynářského, se zasloužil o výstavbu železné lávky podél jižního průčelí budov.

Když roku 1576 vyhořely mlýny i s vodárenskou věží a staroměstské kašny byly bez vody, dobrovolně zvýšili své příspěvky na dávku z vody nejen mlynáři, ale i pivovarečníci. Proto mohla být vodárenská věž zase brzy vybudována. Na břehu již byly pevně usazené řemeslné podniky, které potřebovaly k provozu říční vodu, kromě mlýnů to byly brusiči nožů a mečů (šlejfíři), barvírny, lázně, pivovary a konečně v zimě zde pracovali ledaři. Všechny pražské mlýny byly v průběhu času několikrát poničeny povodněmi a požáry, proto byly také několikrát přestavovány. Nejvíce utrpěla v roce 1648 při obléhání Prahy švédským vojskem, kdy dělostřelectvo umístěné na hradčanské výšině mělo svůj cíl jako na dlani. Podobná situace se opakovala za revolučních událostí v roce 1848, kdy opět došlo k dělostřeleckým útokům. Dodejme, že v mlýnech se mlelo ještě v první polovině 20.století.

Do roku 1640 nejsou Staroměstské mlýny v zápisech přesně od sebe odlišovány, protože ještě neexistovala popisná čísla. V knize č. 63 Archivu hlavního města Prahy jsou mlýny poprvé od sebe odlišeny topografickým popisem.

Dům čp.198/13, staré číslo 505 – Nárožní čtyřpatrový dům byl po požáru vystavěn v r. 1879 jako mlýnská budova, ve které se mlely jenom slady pro pražské pivovary, časem se začala mlít mouka ze žita. Roku 1848 byl dům přestavěn na veřejné lázně, Karlovy lázně – dnes známé jako hudební klub.

Dům čp.199/9, dříve č. 507 – Mlýn Šejdovna se 6 mlýnskými koly, kde se mlela pšenice a žito. Název „Šejdovna”, který se písemně objevil v roce 1640, označoval mlýn postavený nad vodou na kůlech. Roku 1806 byl mlýn rozdělen na dvě části. V roce 1848 vyhořel a s použitím zbytků obvodových zdí byl vystavěn v novorenesančním slohu nový, u něhož po požáru byl roku 1878 opravován krov.

Neudržovaný objekt v havarijním stavu byl v 70. letech 20. století spojen se sousedním domem čp. 202, radikálně pozměněn a zvýšen o původní patrovou vestavbu.

Dům čp. 200/3 – Mlýn, zvaný „Hever” ( Brusírna, Trnkův mlýn ) s jedním kolem k brusírně a s jedním kolem mlýnským, kde se pšenice a žito mlely na mouku. Roku 1758 byl pozdně barokně přestavěn. V letech 1848 a 1878 dům vyhořel a poté přestavěn v novorenesančním slohu. V 70. letech 20. století byl upravován podle projektu arch. J. Švastala pro bývalou Československou vědeckotechnickou společnost. Dům čp. 976/5 – Parcela nynějšího domu byla až do požáru v roce 1848 faktickou součástí čp.199/9, mlýnu „Šejdovna”. Další úpravy proběhly po požáru roku 1878 a v roce 1883 byla na místě mlýna postavena novostavba s bohatě zdobenou novorenesanční fasádou.

Dům čp. 201/1 – Mlýn „Myslivečkovský” pojmenován podle dědičného nájemce M. Myslivečka. Po požáru r. 1848 došlo k dalším přestavbám a rozšíření. Roku 1878 nebyl sice mlýn požárem poškozen, ale stav městské vodárny byl tak chatrný, že se obec rozhodla opravit vodárenskou věž a přestavět čerpací stanici. V druhé polovině 19. století byla postavena budova městské vodárny jako ukončení zástavby na Novotného lávce. Budova byla postavena v letech 1882-1884 podle projektu architekta Antonína Wiehla ve slohu české novorenesance s bohatou sgrafitovou výzdobou a členitými štíty. Vnější sgrafitová výzdoba upoutá každého návštěvníka – Mikoláš Aleš navrhl sgrafita s postavami z třicetileté války, František Ženíšek sgrafito „Boj se Švédy na Karlově mostě” a Jan Koula ornamentální výplně. Sgrafita provedl J. Šubič. O d roku 1936 je zde Smetanovo muzeum pojmenované podle českého významného hudebního skladatele Bedřicha Smetany, jehož socha od J. Malejovského stojí od roku 1984 před muzeem.

Dům čp. 202/11, dříve č. 506 – Na místě dnešní budovy stál v polovině 17. stol. malý mlýn (mlýnec), zvaný „Bouda”. Interiéry byly přestavěny po požáru roku 1878. V 70. letech 20. století byl začleněn do rekonstrukce pro bývalý Dům techniky ČSVTS podle architekta J. Švastala. Z původní budovy se zachovala jenom fasáda na Novotného lávce.

Mezi domy čp. 199 a čp.976 stojí věž známá jako tmavá, která byla postavena roku 1606. Na věži byla uložena měděná vana, do které tekla voda, dnem i nocí hnaná vodními mlýnskými koly. Z věže se voda rozváděla asi pěti řady do kašen i soukromých domů. Byl to, po vyšehradském spádovém vodovodu a později hradčanském vodovodu, nejstarší vodovod v Praze. Teprve potom vznikl vodovod na Malé Straně.


Staroměstské mlýny

Sílu vodního toku Vltavy na území dnešní Prahy využívali lidé k pohonu různých zařízení – nejčastěji brusíren, pil a mlýnů. A právě těm je věnována tato rubrika, která nás provede historií pražských vltavských mlýnů.

Zprávy o prvním mlýnu v této lokalitě pochází již z roku 993, ale až začátkem 12.století se mlýny stavěly ve větším rozsahu. Patřily většinou bohatým církevním řádům, například vyšehradské kapitule a klášteru maltézských rytířů. Později vznikaly mlýny náležející obci např. u Staroměstského jezu. V roce 1376 stálo na pravém břehu Vltavy nad Karlovým (tehdy Pražským) mostem celkem deset mlýnů. Zajímavostí je, že kromě mlýnů stavěných na březích řeky se používaly také mlýny loďkové, nazývané „smrtnice”. Ten tvořily dvě pramice, napříč spojené břevny, ukotvené na břehu a spouštěné po proudu řeky. Na menší pramici byl čep hřídele vodního kola a na větší lodi mlýnice. Privilegium na jejich užívání dostala Staroměstská obec v roce 1384 od krále Václava IV. První zastavení na procházce po historii vltavských mlýnů bude na dnešní Novotného lávce. K tomu je třeba zmínit se i o historii právě tohoto místa, které také známe díky věži Staroměstské vodárny. První zmínka o staroměstských mlýnech pochází z roku 1347. Mlýny, mimo domu celničního, náležely původně obci Staroměstské, která, jak jsem již uvedl, dostala privilegium na „škrtnice” (lodní mlýny) již 26. května 1384 od krále Václava IV., což potvrzuje listina datována na Hrádku kunratickém. Staroměstská vodárna byla postavena v roce 1489. Od 14. století Novotného lávka vystřídala několik majitelů, podle nichž se také většinou jmenovala. Původně byla lávka bez oficiálního názvu. V roce 1484 se nazývaly Nové mlýny, které tu stály již před založením Nového města pražského a dělily se na řadu českou a německou. Od roku 1870 do roku 1885 se nazývaly Lávky staroměstské, nebo se jim jednoduše říkalo „Staroměstské mlýny nebo Mostecké mlýny”. V roce 1885 dostala lávka zpřístupňující objekty mlýnů jméno na základě usnesení městské rady po mlynáři Karlu Novotném (1827 – 1900), na jehož náklad byla lávka nově upravena. Tento známý měšťan staropražský a mistr cechu mlynářského, se zasloužil o výstavbu železné lávky podél jižního průčelí budov.

Když roku 1576 vyhořely mlýny i s vodárenskou věží a staroměstské kašny byly bez vody, dobrovolně zvýšili své příspěvky na dávku z vody nejen mlynáři, ale i pivovarečníci. Proto mohla být vodárenská věž zase brzy vybudována. Na břehu již byly pevně usazené řemeslné podniky, které potřebovaly k provozu říční vodu, kromě mlýnů to byly brusiči nožů a mečů (šlejfíři), barvírny, lázně, pivovary a konečně v zimě zde pracovali ledaři. Všechny pražské mlýny byly v průběhu času několikrát poničeny povodněmi a požáry, proto byly také několikrát přestavovány. Nejvíce utrpěla v roce 1648 při obléhání Prahy švédským vojskem, kdy dělostřelectvo umístěné na hradčanské výšině mělo svůj cíl jako na dlani. Podobná situace se opakovala za revolučních událostí v roce 1848, kdy opět došlo k dělostřeleckým útokům. Dodejme, že v mlýnech se mlelo ještě v první polovině 20.století.

Do roku 1640 nejsou Staroměstské mlýny v zápisech přesně od sebe odlišovány, protože ještě neexistovala popisná čísla. V knize č. 63 Archivu hlavního města Prahy jsou mlýny poprvé od sebe odlišeny topografickým popisem.

Dům čp.198/13, staré číslo 505 – Nárožní čtyřpatrový dům byl po požáru vystavěn v r. 1879 jako mlýnská budova, ve které se mlely jenom slady pro pražské pivovary, časem se začala mlít mouka ze žita. Roku 1848 byl dům přestavěn na veřejné lázně, Karlovy lázně – dnes známé jako hudební klub.

Dům čp.199/9, dříve č. 507 – Mlýn Šejdovna se 6 mlýnskými koly, kde se mlela pšenice a žito. Název „Šejdovna”, který se písemně objevil v roce 1640, označoval mlýn postavený nad vodou na kůlech. Roku 1806 byl mlýn rozdělen na dvě části. V roce 1848 vyhořel a s použitím zbytků obvodových zdí byl vystavěn v novorenesančním slohu nový, u něhož po požáru byl roku 1878 opravován krov.

Neudržovaný objekt v havarijním stavu byl v 70. letech 20. století spojen se sousedním domem čp. 202, radikálně pozměněn a zvýšen o původní patrovou vestavbu.

Dům čp. 200/3 – Mlýn, zvaný „Hever” ( Brusírna, Trnkův mlýn ) s jedním kolem k brusírně a s jedním kolem mlýnským, kde se pšenice a žito mlely na mouku. Roku 1758 byl pozdně barokně přestavěn. V letech 1848 a 1878 dům vyhořel a poté přestavěn v novorenesančním slohu. V 70. letech 20. století byl upravován podle projektu arch. J. Švastala pro bývalou Československou vědeckotechnickou společnost. Dům čp. 976/5 – Parcela nynějšího domu byla až do požáru v roce 1848 faktickou součástí čp.199/9, mlýnu „Šejdovna”. Další úpravy proběhly po požáru roku 1878 a v roce 1883 byla na místě mlýna postavena novostavba s bohatě zdobenou novorenesanční fasádou.

Dům čp. 201/1 – Mlýn „Myslivečkovský” pojmenován podle dědičného nájemce M. Myslivečka. Po požáru r. 1848 došlo k dalším přestavbám a rozšíření. Roku 1878 nebyl sice mlýn požárem poškozen, ale stav městské vodárny byl tak chatrný, že se obec rozhodla opravit vodárenskou věž a přestavět čerpací stanici. V druhé polovině 19. století byla postavena budova městské vodárny jako ukončení zástavby na Novotného lávce. Budova byla postavena v letech 1882-1884 podle projektu architekta Antonína Wiehla ve slohu české novorenesance s bohatou sgrafitovou výzdobou a členitými štíty. Vnější sgrafitová výzdoba upoutá každého návštěvníka – Mikoláš Aleš navrhl sgrafita s postavami z třicetileté války, František Ženíšek sgrafito „Boj se Švédy na Karlově mostě” a Jan Koula ornamentální výplně. Sgrafita provedl J. Šubič. O d roku 1936 je zde Smetanovo muzeum pojmenované podle českého významného hudebního skladatele Bedřicha Smetany, jehož socha od J. Malejovského stojí od roku 1984 před muzeem.

Dům čp. 202/11, dříve č. 506 – Na místě dnešní budovy stál v polovině 17. stol. malý mlýn (mlýnec), zvaný „Bouda”. Interiéry byly přestavěny po požáru roku 1878. V 70. letech 20. století byl začleněn do rekonstrukce pro bývalý Dům techniky ČSVTS podle architekta J. Švastala. Z původní budovy se zachovala jenom fasáda na Novotného lávce.

Mezi domy čp. 199 a čp.976 stojí věž známá jako tmavá, která byla postavena roku 1606. Na věži byla uložena měděná vana, do které tekla voda, dnem i nocí hnaná vodními mlýnskými koly. Z věže se voda rozváděla asi pěti řady do kašen i soukromých domů. Byl to, po vyšehradském spádovém vodovodu a později hradčanském vodovodu, nejstarší vodovod v Praze. Teprve potom vznikl vodovod na Malé Straně.