O Turkovi a krásné Katarině About the Turk and the beautiful Katarina A propos du Turc et de la belle Katarina O Turku i pięknej Katarinie О турке и прекрасной Катарине

Byl jeden sedlák a ten měl dceru neobyčejně krásnou. Pověst o její kráse daleko široko se roznášela. Jmenovala se Katarina. Slyšel o ní též jeden turecký paša, ten by ji rád byl za ženu dostal, nevěděl ale kterak. Otec krásné Katariny zabýval se povoznictvím a měl pěkné koně, o které velmi dbal. The father of the beautiful Katarina was engaged in the carriage business and had fine horses, which he took great care of. I vyzkoumal Turek, kudy on vždy jezdí, a dal mu do cesty vykopati hlubokou jámu. And the Turk tried the way where he always rode, and had a deep pit dug for him in the way. Sedlák jel a přijížděl k tomu místu v soumraku. The peasant was riding and coming to the place at dusk. Cesta mu byla dobře známa i nenadál se nehody, která ho čekala, až tu najednou koně i s vozem do jámy spadli. Ubohý křičel, volal dobré lidi, volal boha o pomoc - ale nikde nebylo človíčka. The poor man screamed, called for good people, called to God for help - but there was no human being anywhere. Turek zatím čekal v záloze, až když slyšel a viděl, že je sedlák v největší nouzi, tu ze zálohy vyjel a ptal se ho, co se mu stalo. Meanwhile the Turk waited in the ambush, and when he heard and saw that the peasant was in the greatest distress, he came out of the ambush and asked him what had happened to him. Hospodář naříkaje ukázal do jámy, kde sebou koně trhali a se kopali až hrůza, a přece ven dostat se nemohli. "No, já ti pomohu, když mi slíbíš dát, co je tvému srdci nejdražší!" řekl mu Turek. Sedlák se ulekl. "Ach, jak bych vám to mohl dát, vždyť nejdražší mému srdci je má krásná dcera" odpověděl mu sedlák. "Nu právě, tvoje to byla krásná dcera a moje to bude krásná žena," řekl Turek. Sedlák nevěděl, co má dělati, nechtěl slíbiti dceru Turkovi, ale koní a vozu bylo mu též líto, sliboval Turkovi peníze, pole, ale ten nechtěl nic než krásnou Katarinu. Uviděv hospodář, že Turek jinak nedá a že mu bez jeho pomoci koně zahynou, slíbil mu konečně svoji dceru. Tu zavolal Turek svoje lidi a pomohli sedlákovi z jámy. Když Turek přijel, oznamoval matce, že si přivede krásnou Katarinu za ženu, aby ji dobře přijala, kázal přichystati skvostnou hostinu, a hned sezvali svatebčany. When the Turk arrived, he announced to his mother that he would bring the beautiful Katherine to be his wife, and that she should be well received, he preached to prepare a splendid feast, and immediately the wedding guests were assembled. Když přijel hospodář domů a dcera mu vstříc přiběhla, rozplakal se nad ní. When the farmer came home and his daughter ran to meet him, he wept over her. I ptala se ho Katarina: "Tatíčku přemilý, copak vás tak bolí, zda hlava, či ruce, nebo staré nohy?" "Hlava mě nebolí, ani staré nohy, ale prodal jsem tě pohanu Turkovi," odpověděl jí otec. "Tatíčku přemilý, co jste to udělal, za vozík a koně duši jste mi prodal," naříkala krásná Katarina. Ale ani její nářek, ani otcův zármutek platen již nebyl, již se nemohlo slovo nazpět vzíti. But neither her lamentation nor her father's grief was any longer valid, and the word could no longer be taken back. Třetí den měl již ženich přijeti. Vskutku také, třetí den jak nastával, viděli zdaleka prach se zdvíhati. And when the third day was come, they saw the dust rising from afar. "Nejsou to mrákavy, nejsou to černavy?" "Are they not clouds, are they not blacks?" ptal se otec dcery. "Tatíčku přemilý, nejsou to mrákavy, nejsou to černavy, ale už se hrnou ti Turci pohani." "My dear father, it is not the clouds, it is not the black, but the pagan Turks are coming." Když otec viděl, že to ženich jede, pravil dceři: "Katuško, dcero má, oblékni si šaty, aby se rovnaly měsíci i slunci!" Katuška šla do své komůrky a hořce, přehořce plakala, těžko jí bylo za Turka se vdáti. Když si dlouhé žluté vlasy česala, žalostně naříkala: "Vlasy moje vlasy, škoda vaší kráse! - Kampak vy půjdete? za turecké hory, hlavička mě bolí!" Turek přijel v krásném kočáře s mnoha panstvem a svatebčany pro svoji krásnou nevěstu, a když mu ji vyvedli, byl radostí všecek omámen. The Turk came in a beautiful carriage with many of his lords and bridal party for his beautiful bride, and when she was brought out to him, he was overwhelmed with joy. Když odcházela z domu, líbala matku třistakrát a pravila jí: "Matko moje drahá, pohleďte na mne, už mě neuvidíte!" Když ji vedli přes práh, zvolala smutně: "Zůstávejte zdrávy, tyto naše prahy, co po vás chodily moje bílé nohy," a když ji do kočáru posadili, žalostně zvolala: "Počkejte chvilenku, páni starosvati, než se poděkuji matičce a otci. As they led her over the threshold, she cried sadly, "Hail, these our thresholds, my white feet that have trodden upon you," and when they put her in the carriage, she cried piteously: "Wait a moment, old gentlemen, before I thank my mother and father. Matičce děkuji za dobré chování, a otci děkuji za špatné vdávání." Nechtěla sednout k Turkovi do předního vozu, ale sedla do zadního mezi družičky. Když kus cesty ujeli, vytáhla si Katarina červené jablíčko, co jí matka na cestu dala. Obrátivši se k družičce prosila ji: "Podej mi nožíček, turkova družičko, ať si já žíznivá ukrojím jablíčko." Turning to her companion, she begged her, "Give me the knife, little companion of the Turk, that I may cut an apple when I am thirsty." Ona zamýšlela tím nožem se probodnouti. She intended to stab herself with the knife. Turkova družička odpověděla, že nemá a nedá nožíček. Jeli dále, až přijeli k Dunaji. They went on until they came to the Danube. Tu volala zase na předního jezdce: "Ty turecký kočí, počkej jen chvilenku, z tohoto Dunaje pila bych voděnku!" Družice nechtěly dovolit, aby slezla, pravily, že jí samy vody naberou do zlatého pohárku. "Nepřivykla jsem já poháru zlatému, zvyklá jsem lehnout si k Dunaji tichému." "I am not accustomed to the golden cup, I am accustomed to lie down by the silent Danube." To řekla, z vozu skočila, k břehu běžela, do Dunaje skočila, až se jí vodička nad hlavou sklopila. Všichni z vozů poskákali, volali, ale jen žluté její vlasy viděli po vodě plynouti. They all jumped out of the carriages and shouted, but only her yellow hair was seen flowing on the water. "Rybáři, rybáři, roztáhněte sítí, mladoženka moje dolů vodou letí!" volal zoufalý Turek. Rybáři zatáhli sítě jednou, vytáhli rybu, zatáhli podruhé, ale nebyla to již ryba, to byla krásná Katarina. I zaobalili ji do koberce drahého a smutně jeli domů. And they wrapped her in a carpet of costly linen, and went sadly home. Turkova matka stála na prahu a vyhlížela, nemohouc se nevěsty a syna dočkati. And the Turk's mother stood on the threshold, and looked out, and could not wait for the bride and her son. Když viděla, jak jsou všichni smutni, ptala se svatebčanů: "Svatebčané moji, co tak smutni jdete, to vám ji nedali, to vás oklamali?" "Věru nám ji dali, nás neoklamali, ale zůstala nám při tichém Dunaji," odpověděli svatebčané. Tu začala Turkyně nad mrtvou nevěstou hořce naříkati:

Ach nevěsto milá, čeho ses tak bála, sedmi velkých statků či devíti zámků? Oh, dear bride, what were you so afraid of, seven great estates or nine castles?

Vždyť bys nechodila po blátě, po hatích, u nás bys chodila po měkkých kobercích. You wouldn't be walking on mud, you'd be walking on soft carpets.

Vždyť bys tu nebyla tvrdě pracovala, jen v krajkách seděla, zlatem, stříbrem šila. You wouldn't have worked hard here, you would have sat in lace, sewing with gold and silver.

Vždyť bys tu bývala hladem netrpěla, z šálků křišťálových kávu popíjela.

Kdybys byla přišla do turecké země, byla bys umřela v posteli hedvábné.

Místo radosti a veselí přivezl si Turek do domu zármutek a rodiče Katariny hořem scházeli, až i sešli. Instead of joy and gladness, Turek brought sorrow to his house, and Catherine's parents were in a great hurry to meet.