Tak svět odpláci So zahlt die Welt zurück

Jednou nesl sedlák z lesa dříví; že si chtěl odpočinout, hodil dříví a zem a posadil se na kámen. Einmal trug ein Bauer Holz aus dem Wald; er wollte sich ausruhen, warf das Holz auf den Boden und setzte sich auf einen Stein. Vtom slyší nedaleko z jámy nářek; "Ach člověče, smiluj se, odval kámen, ať nezahynu; vysvoboď mě, a já ti tak odplatím, jak nejlépe svět odplácí." Da hört er einen Schrei aus der nahen Grube: "O Mensch, erbarme dich, wälze den Stein weg, damit ich nicht umkomme; rette mich, und ich will es dir vergelten, wie es die Welt vergelten kann." Člověk odvalil kámen a z jámy vylezl veliký had, svinul se v kolečko, vymrštil se vzhůru a řekl: "Věz člověče, že jsem já Jaza; připrav se, musíš umřít!" Der Mann wälzte den Stein weg, und eine große Schlange kam aus der Grube heraus, wickelte sich in einen Kreis, warf sich in die Höhe und sprach: "Erkenne, o Mensch, dass ich Jaza bin; bereite dich vor, du musst sterben!" Člověk ulekl se velmi, a naříkaje vytýkal hadovi nevděkem: "Zdali jsi mne nevolal na pomoc? Und der Mensch erschrak sehr und klagte der Schlange Undankbarkeit an und sprach: "Hast du mich nicht zu dir gerufen? Zdali jsem ti nezachoval život?" Habe ich dir nicht das Leben gerettet?" "Ovšem," řekl had; "avšak nečiním, než co jsem slíbil, totiž odplatit tobě tak, jako svět odplácí." "Gewiss", sagte die Schlange, "aber ich tue nicht mehr als das, was ich versprochen habe, um es dir zu vergelten, wie es die Welt tut." I zůstali konečně na tom, aby tu rozepři jiní rozsoudili, a co soudce vyřkne, při tom aby zůstalo. Und schließlich bestanden sie darauf, dass andere über den Streit entscheiden sollten, und dass das, was der Richter sagte, bestehen bleiben sollte. Šli spolu hledat soudce a nalezli na jednom místě starého psa ke plotu přivázaného. Sie machten sich gemeinsam auf die Suche nach dem Richter und fanden an einem Ort einen alten Hund, der an einem Zaun angebunden war. "Jak se máš, věrný strážce domu?" "Wie geht es dir, treuer Wächter des Hauses?" "Jak vidíte." "Wie Sie sehen können." "Buď dobrotiv a rozsuď nás, máme spolu rozepři." "Sei so gut und trenn uns, wir haben einen Streit." A sedlák vypravoval jemu celou svou příhodu. Und der Bauer erzählte ihm seine ganze Geschichte. "Tak-li to bylo?" "War es das?" tázal se potom pes hada. fragte der Hund dann die Schlange. "Tak," odpověděl had. "Člověče," řekl pes, "musíš umřít, neb takto skutečně svět odplácí. "Mensch", sagte der Hund, "du musst sterben, denn so vergilt die Welt wirklich. Když jsem já byl mlád, byl jsem miláčkem svého pána; beze mne nebylo lovu, já naplňoval pánovu kuchyň zvěřinou; pán chodit v liščinách i vlčinách, kterých já nalovil. Als ich jung war, war ich der Liebling meines Herrn; ohne mich gab es keine Jagd, ich füllte die Küche meines Herrn mit Wildbret; mein Herr führte Füchse und Wölfe ein, die ich jagte. Později hlídal jsem domu jeho před zloději; pán měl mě rád, dávali mu za mě kočár i s koňmi, a přece mne neprodal. Später bewahrte ich sein Haus vor Dieben; der Herr liebte mich, und sie gaben ihm eine Kutsche und Pferde für mich, und doch verkaufte er mich nicht. A nyní, když jsem už stár a nemocen, když už se ani hýbat ani štěkat nemohu, vyvedli mě sem a přivázali ke plotu, aby mě ras zabil. Und jetzt, wo ich alt und krank bin, wo ich mich nicht mehr bewegen oder bellen kann, haben sie mich hierher gebracht und an einen Zaun gebunden, um mich zu töten. Takhle svět odplácí!" So dankt es die Welt!" Ubohý sedlák viděl, že ztratil při, prosil tovaryše svého, aby jiného soudce vyhledali, a had i k tomu svolil. Der arme Bauer sah ein, dass er seinen Fall verloren hatte, und bat seinen Gefährten, einen anderen Richter zu finden, und die Schlange willigte ein. I šli spolu roklinami a lesinami, a našli na jednom místě starého bídného koně, měl hlavu svislou, boky vpadlé jako deska a hovada mouchy celé tělo mu pokryly, štípajíce jej; neměl ani tolik síly, co by je odehnal. Und sie gingen zusammen durch die Schluchten und Wälder und fanden an einem Ort ein altes, armes Pferd, das den Kopf hängen ließ und dessen Seiten wie ein Brett eingesunken waren, und die Fliegen bedeckten seinen ganzen Körper und stachen es; es hatte nicht genug Kraft, sie zu vertreiben. "Jak se máš, šlechetné zvíře?" "Wie geht es dir, edles Biest?" "Jak vidíte." I prosili ho, aby je rozsoudil a doložili, že sedlák už u jednoho soudce propadl. Und sie baten ihn, sie zu richten, und bezeugten, dass der Bauer bereits vor einem Richter verwirkt hatte. Kůň vyslyšel trpělivě jich rozepři, dal taky hadovi za právo, řka, že takto svět odplácí. Und das Pferd hörte sich ihren Streit geduldig an und gab der Schlange auch ihr Recht, indem es sagte, dass dies die Art sei, wie die Welt vergelte. "Když jsem já byl mlád," povídá, "uměl jsem všelijaké pěkné věci; když mě vyvedli ze stáje, všechni hosté se mi divili. Nadto pak nosíval jsem pána svého na vojně, a nejednou jsem jemu svou rychlostí zachoval život i ke slávě mu dopomohl. Proto mě taky dva lidé tehdáž obsluhovali, každý den dvakráte mě česali, nejpěknější oves i seno mi dávali, ve stáji mé bylo jako v pokoji, v létě, aby mne ovádi neštípali, dávali na mě síť, a můj pán byl by mne nedal za půl vsi. Ale když jsem zestárnul, mořili mě hladem, ani slámy najíst mi se nedali, a naposledy mě vyvlekli sem na paseku, aby mě vlk zadávil!" "Co chceš nyní ještě, člověče?" tázal se had. Ale sedlák ho ještě zas uprosil, aby šli do třetice a posledního soudce hledat. Šli, a tu podél lesa běží lišák. "Hej, pane lišáku, počkej a rozsuď nás, máme spolu rozepři; už u dvou soudců prohráno." Lišák, chytrá hlava, oba je vyslechl, mrknul po straně na člověka i pošeptal mu: "Dáš-li mi všecky své slepice, pomohu ti z té nesnáze." "Což slepice," řekl člověk, "i husy ti dám, a třeba celé své jmění." Lišák vzal na se úlohu soudce nestranného a řekl: "Spor to velmi důležitý, jde o život a o smrt. Ti první soudili lehkovážně. Jinde ta rozepře rozsouzena být nemůže, leč na místě, kde se přihodila, a proto tam musíme jít; tam se shledá, která strana má pravdu." Když pak na to nešťastné místo přišli, řekl lišák, že se ta věc musí vzít od počátku: "Ty, člověče, posaď se na kámen, kdes tehdá seděl, a ty, hade, vlez zase do jámy, kde jsi byl." Když oba tak učinili a had se vsoukal do jámy, mrknul lišák na člověka: "Nuže, rychle přival kámen!" a člověk nedal se podruhé pobízet. I děkoval lišákovi za vysvobození od jisté smrti, a lišák odpověděl: "Ale nezapomeň na slepice; zítra přede dnem přijdu si k tobě na snídani!" Sedlák přišel domů s radostí, jako by se byl znovu narodil, i vypravoval ženě, co se mu přihodilo, velebil lišákovu moudrost a doložil, že mu za to slíbil všecky slepice a že si zítra přede dnem pro ně přijde. Žena byla sice ráda, že muž její nezahynul, ale bylo jí také líto slepic. Druhého dne časně ráno přišla žena k oknu, a vidouc lišáka přicházet po dvoře a v okno nahlížet, zavolala muže: "Slyšíš, starý, někde se tu vzal lišák před okny." "I to ten, co mě vysvobodil, přišel si pro slepice." "Leda bych se zbláznila, abych mu slepice dala! Buď pánbůh pochválen, že ty zdráv! Vezmi ručnici a lišáka zabij, dostaneš ještě několik rýnských za kůži." Člověk uposlechl ženy, vzal ručnici a oknem do lišáka vypálil. Umíraje zvolal žalostně lišák: "Takhle svět odplácí!"