×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, Sněhurka

Sněhurka

Byl jeden sedlák, jménem Ivan, a žena jeho, jménem Marie; byli už staří a neměli žádných dětí, i rmoutili se proto velmi. Jednou v zimě, když mladého sněhu napadlo po kolena, děti venku lepily z něho bábu a Ivan s Marií dívali se mlčky na ně oknem. Tu se Ivan usmál a povídá: „Pojď, ženo, slepíme si spolu taky bábu.“

„A což?“ řekla stará vesele, „pojďme, můžeme si k starosti taky zadovádět.

Ale nač bábu lepit? Slepíme si raději ze sněhu děťátko, když nám pánbůh nedal živého.“ – „Co pravda, to pravda,“ řekl Ivan, vzal čapku a šel se starou na ohradu. A skutečně začali ze sněhu lepit děťátko; udělali tílko, ručičky, nožičky a přidělali nahoře hroudu jako hlavičku. – „Pomáhej pánbůh!“ řekl kdosi, jda mimo. – „Děkujem pěkně!“ odpověděl Ivan. – „Cožpak to děláte?“ – „Inu, jak vidíš!“ řekl Ivan, „Sněhurku,“ doložila stará i zasmála se. – Potom přidělali nosíček a bradičku, udělali měli z ní radost převelikou; děvčata ze vsi přicházela k nim, strojila ji, všemu, jak co sama dělala. I vyrostla Sněhurka za tu zimu tak jako třináctileté děvče a byla velmi čiperná, všemu rozuměla, o všem hovořila; a byla běloučká jako sníh, očka měla jako nezabudky a rusavé vlásky až popás; jen žádného ruměnce neměla v tváři, jako by v ní ani živé krve větivá, až srdce nad ní plesalo. „Hleď, Ivane,“ říkávala stará muži svému, dva důlky pro oči, a sotvaže Ivan taky ještě hubičku vyznamenal, začalo děťátko dýchat a otevřelo pěkné modré očičky, kroutilo hlavičkou jako živé a zatřepalo ručičkama a nožičkama ve sněhu, zrovna jako děťátko v plenkách. – „Ach Ivane, Ivane,“ volala žena plna radosti, „pánbůh nám dal děťátko!“ I začala Sněhurku objímat. A se Sněhurky sloupl se sníh jako skořápka s vajíčka a už byla skutečně živým děvčátkem. „Ach má drahá Sněhurečko!“ volala stará i běžela s ní do světnice. A Sněhurka rostla, ne po dnech, ale po hodinách, a co den byla větší. Sedlák i selka rozmlouvala s ní, zpívala jí písně, hrála s ní všelijaké hry, i naučila ji nebylo.

Ale i bez toho byla tak krásná a přitom tak dobrá a ke všem pří„ můj srdečný zármutek přece pominul!“ – A Ivan jí říkával: „Netrvá na světě věčně radost a zármutek taky bez konce není.“

Minula zima. Slunéčko na nebi začalo hřát, na lukách zazelenala se tráva a v povětří šveholil skřivánek. Už i děvčátka sebrala se pode vsí v chorovod a začala zpívat: „Vesno krásná, na čem jsi přišla, na čem jsi přijela?“ – „Na rozsošce, na brance!“ – A Sněhurka začala být nějak smutná. – „Co je ti, dítě mé?“ říkala stará, „jsi-li churava? Zdali tě někdo uhranul?“ A Sněhurka na to: „Nic mi není, matičko, jsem zdráva.“

Roztál poslední sníh, sady i luka oděly se květem, slavík i všeliké ptactvo začalo zpívat a všecko na. božím světě se rozveselilo. A Sněhurka byla ještě smutnější, vyhýbala se družkám a pořád se před sluncem ukrývala do stínu. Jen když pršelo a za soumraku bývala veselejší, a když jednou přišla bouřka a napadalo krup, měla z toho takovou radost, jako by to byly perly. Ale když pak opět vysvítilo slunce a kroupy rozhřálo, plakala Sněhurka pro ně tak, jako by sama taky se chtěla slzami rozplynout.

Minulo jaro, přišel svatého Jana den. Děvčata ze vsi sbírala se do háje na veselí a stavila se taky pro Sněhurku. „Pusť, pusť taky s námi Sněhurku!“ prosila. Stará bála se ji pustit a Sněhurce samé jaksi se nechtělo s nimi jít; ale odepřít jim toho nemohly.

„Jen mi, děvčátka, dejte na Sněhurku pozor,“ domlouvala stará, „však víte, že ji chovám jak oko v hlavě.“ – „Dáme, dáme!“ křičela děvčata vesele, vzala Sněhurku za ruku a běžela s ní do háje. Tam vily sobě věnečky, vázaly z kvítí kytky i zpívaly své smutnoveselé písně. A Sněhurka byla s nimi pořád. A když zapadlo slunce, složila děvčata z trávy a z drobného roští hranici, zapálila i a postavila se všecka řadou jedna za druhou, majíc každá na hlavě věneček, a Sněhurku postavila nejzáze. „Dívej se,“ řekla, „jak my poběhnem, a běž taky za námi, pozadu nezůstávej!“

Poté začaly zpívat kupadelní píseň a skákaly jedna po druhé přes oheň.

Vtom něco vzadu za nimi zašumělo a žalostně zavzdechlo: „Ach!“ Uleknuty hleděly jedna na druhou a zpozorovaly, že Sněhurky mezi nimi není. „Snad se nám schovala,“ řekly a rozběhly se ji hledat; volaly, houkaly – ale nikterak ji nemohly najít. „Snad utekla domů,“ řekly potom a běžely do vsi – ale Sněhurky ani ve vsi nebylo. Hledaly ji druhý, třetí den, prohledaly celý háj – ale po Sněhurce nikdež ani památky! Kam se poděla? Snad že ji odvleklo dravé zvíře aneb odnesl loupežný pták?…

Nikoli, ale když Sněhurka běžela za družkami a skočila přes oheň, tu nenadále vznesla se vzhůru lehkou parou, svinula se v tenounký obláček i zaletěla do výsosti podnebeské.


Sněhurka Snow White Królewna Śnieżka Белоснежка

Byl jeden sedlák, jménem Ivan, a žena jeho, jménem Marie; byli už staří a neměli žádných dětí, i rmoutili se proto velmi. There was a peasant, named Ivan, and his wife, named Marie; they were old and had no children, and they were very sad because of that. 有一个农民,名叫伊万,他的妻子名叫玛丽。他们年纪大了,没有孩子,因此非常难过。 Jednou v zimě, když mladého sněhu napadlo po kolena, děti venku lepily z něho bábu a Ivan s Marií dívali se mlčky na ně oknem. One winter, when the young snow fell up to their knees, the children outside were gluing a doll out of it, and Ivan and Maria looked at them silently through the window. 一年冬天,当小雪没过膝盖时,外面的孩子们正在用它粘一个洋娃娃,伊万和玛丽亚透过窗户静静地看着他们。 Tu se Ivan usmál a povídá: „Pojď, ženo, slepíme si spolu taky bábu.“ Here, Ivan smiled and said: "Come on, woman, we'll have a baby together too." 说到这里,伊凡笑道:“加油,女人,我们也一起要个孩子吧。”

„A což?“ řekla stará vesele, „pojďme, můžeme si k starosti taky zadovádět. "And what?" said the old woman cheerfully, "let's go, we can also worry about it." “还有呢?”老太婆乐呵呵的说道,“走吧,我们也可以操心。”

Ale nač bábu lepit? But why glue the old lady? 但是为什么要粘老太太呢? Slepíme si raději ze sněhu děťátko, když nám pánbůh nedal živého.“ – „Co pravda, to pravda,“ řekl Ivan, vzal čapku a šel se starou na ohradu. We'd rather make a baby blind from the snow, if God didn't give us a living one." - "What's true, it's true," said Ivan, took his cap and went to the fence with the old one. 如果上帝不给我们一个活人,我们宁愿让一个婴儿被雪弄瞎。”——“是真的,是真的,”伊万说着,拿起他的帽子和旧帽子一起走到篱笆前。 A skutečně začali ze sněhu lepit děťátko; udělali tílko, ručičky, nožičky a přidělali nahoře hroudu jako hlavičku. And indeed they began to stick a baby out of the snow; they made a tank top, hands, feet and added a lump on top as a head. 确实,他们开始从雪地里伸出一个婴儿;他们做了一个背心、手、脚,并在上面加了一个肿块作为头。 – „Pomáhej pánbůh!“ řekl kdosi, jda mimo. – "God help me!" someone said, go outside. ——“天助我!”有人说道,往外走。 – „Děkujem pěkně!“ odpověděl Ivan. – „Cožpak to děláte?“ – „Inu, jak vidíš!“ řekl Ivan, „Sněhurku,“ doložila stará i zasmála se. - "Why are you doing that?" - "Ina, as you can see!" said Ivan, "Snow White," the old woman added and laughed. - “你在做那个吗?” - “伊娜,如你所见!”伊万说,“白雪公主,”老妇人笑着补充道。 – Potom přidělali nosíček a bradičku, udělali měli z ní radost převelikou; děvčata ze vsi přicházela k nim, strojila ji, všemu, jak co sama dělala. – Then they added a nose and a chin, they were very happy with her; the girls from the village came to them, tricked her, everything, as she did herself. – 然后他们加了一个鼻子和一个下巴,他们对她很满意;村里的姑娘们来找他们,欺骗她,一切都像她自己一样。 I vyrostla Sněhurka za tu zimu tak jako třináctileté děvče a byla velmi čiperná, všemu rozuměla, o všem hovořila; a byla běloučká jako sníh, očka měla jako nezabudky a rusavé vlásky až popás; jen žádného ruměnce neměla v tváři, jako by v ní ani živé krve větivá, až srdce nad ní plesalo. And Snow White grew up that winter like a thirteen-year-old girl, and she was very clever, she understood everything, she talked about everything; and she was white as snow, her eyes were like forget-me-nots and red hair down to her waist; only she had no blush on her face, as if she had no living blood in her, so that her heart leapt above her. 那个冬天,白雪公主像一个十三岁的女孩一样长大,她很聪明,什么都懂,什么都说。她像雪一样白,眼睛像勿忘我,红头发一直垂到腰间。只是她的脸上没有一丝红晕,仿佛身上没有了鲜活的血液,以至于她的心都快跳了起来。 „Hleď, Ivane,“ říkávala stará muži svému, dva důlky pro oči, a sotvaže Ivan taky ještě hubičku vyznamenal, začalo děťátko dýchat a otevřelo pěkné modré očičky, kroutilo hlavičkou jako živé a zatřepalo ručičkama a nožičkama ve sněhu, zrovna jako děťátko v plenkách. "Look, Ivan," said the old woman to her husband, two sockets for eyes, and as soon as Ivan had also distinguished the mouth, the baby began to breathe and opened its pretty blue eyes, shook its head like it was alive and shook its hands and feet in the snow, just like a baby in diapers . “看,伊万,”老太婆对她丈夫说,两个眼窝当伊万也分辨出嘴巴时,婴儿开始呼吸,睁开漂亮的蓝眼睛,像活着一样摇着头,它的手脚在雪地里抖动着,就像一个穿着尿布的婴儿。 – „Ach Ivane, Ivane,“ volala žena plna radosti, „pánbůh nám dal děťátko!“ I začala Sněhurku objímat. - "Oh Ivan, Ivan," cried the woman full of joy, "God has given us a baby!" And she began to hug Snow White. - “哦,伊万,伊万,”女人高兴地叫道,“上帝给了我们一个孩子!”她开始拥抱白雪公主。 A se Sněhurky sloupl se sníh jako skořápka s vajíčka a už byla skutečně živým děvčátkem. And the snow peeled away from Snow White like an eggshell, and she was already a real live girl. 而白雪像蛋壳一样从白雪公主身上剥落,她已经是一个活生生的少女了。 „Ach má drahá Sněhurečko!“ volala stará i běžela s ní do světnice. "Oh, my dear Snow White!" cried the old woman, running with her into the parlor. “哦,我亲爱的白雪公主!”老太婆喊道,带着她跑进了客厅。 A Sněhurka rostla, ne po dnech, ale po hodinách, a co den byla větší. And Snow White grew, not by days, but by hours, and grew bigger every day. 白雪公主不是按天数增长,而是按小时增长,而且每天都在变大。 Sedlák i selka rozmlouvala s ní, zpívala jí písně, hrála s ní všelijaké hry, i naučila ji nebylo. Both the peasant and the peasant talked with her, sang her songs, played all kinds of games with her, and taught her a lot. 农夫和农家姑娘都和她说话,给她唱歌,和她一起玩各种游戏,还教给她很多东西。

Ale i bez toho byla tak krásná a přitom tak dobrá a ke všem pří„ můj srdečný zármutek přece pominul!“ – A Ivan jí říkával: „Netrvá na světě věčně radost a zármutek taky bez konce není.“ But even without that, she was so beautiful and at the same time so good, and to top it all off, "my heartache has passed!" - And Ivan used to tell her: "Joy does not last forever in the world, and sorrow is not without end either." 但即使没有它,她仍然如此美丽,同时又如此善良,最重要的是,“我的心痛已经过去了!”——伊万过去常常告诉她:“快乐不会永远存在于世界上,悲伤也不是没有尽头的。”

Minula zima. Winter passed. 冬天过去了。 Slunéčko na nebi začalo hřát, na lukách zazelenala se tráva a v povětří šveholil skřivánek. The sun in the sky began to warm, the grass on the meadows turned green and a lark chirped in the air. 天空中的太阳开始暖和起来,草地上的小草变绿了,一只百灵鸟在空中叽叽喳喳地叫着。 Už i děvčátka sebrala se pode vsí v chorovod a začala zpívat: „Vesno krásná, na čem jsi přišla, na čem jsi přijela?“ – „Na rozsošce, na brance!“ – A Sněhurka začala být nějak smutná. Even the little girls gathered in the choir below the village and began to sing: "Beautiful village, what did you come here for, what did you come for?" - "At the gate, at the gate!" - And Snow White started to feel sad. 就连小姑娘们也聚集在村子下面的唱诗班里开始唱:“美丽的村庄,你来这里干什么,你来这里干什么?”-“在大门口,在大门口!”-白雪公主开始了感到难过。 – „Co je ti, dítě mé?“ říkala stará, „jsi-li churava? - "What is wrong with you, my child?" said the old woman, "if you are sick? - “你怎么了,我的孩子?”老太婆说,“如果你生病了? Zdali tě někdo uhranul?“ A Sněhurka na to: „Nic mi není, matičko, jsem zdráva.“ Has someone bewitched you?" And Snow White said: "I'm fine, mother, I'm fine." 是不是有人对你施了魔法?”白雪公主说:“我很好,妈妈,我很好。”

Roztál poslední sníh, sady i luka oděly se květem, slavík i všeliké ptactvo začalo zpívat a všecko na. The last snow melted, the orchards and bowers were clothed with flowers, the nightingale and all kinds of birds began to sing and everything was on. 最后的雪融化了,果园和凉亭披上了鲜花,夜莺和各种鸟儿开始歌唱,一切都开始了。 božím světě se rozveselilo. God's world rejoiced. 上帝的世界欢欣鼓舞。 A Sněhurka byla ještě smutnější, vyhýbala se družkám a pořád se před sluncem ukrývala do stínu. And Snow White was even sadder, avoiding her companions and always hiding in the shade from the sun. 而白雪公主更难过,躲着朋友,总是躲在阴凉处不被太阳晒到。 Jen když pršelo a za soumraku bývala veselejší, a když jednou přišla bouřka a napadalo krup, měla z toho takovou radost, jako by to byly perly. Only when it rained and at dusk was she more cheerful, and when once a storm came and there was hail, she was as happy about it as if it were pearls. 只有在下雨和黄昏的时候,她才比较开朗,一旦下起暴风雨,下起冰雹,她就乐得如珍珠一般。 Ale když pak opět vysvítilo slunce a kroupy rozhřálo, plakala Sněhurka pro ně tak, jako by sama taky se chtěla slzami rozplynout. But when the sun shone again and warmed the hail, Snow White wept for them as if she herself wanted to melt away with tears. 但是,当阳光再次照耀并温暖冰雹时,白雪公主为他们哭泣,仿佛她自己要被眼泪融化一样。

Minulo jaro, přišel svatého Jana den. Spring passed, St. John's Day came. 春天过去了,圣约翰节来了。 Děvčata ze vsi sbírala se do háje na veselí a stavila se taky pro Sněhurku. The girls from the village gathered in the grove for fun and stood up for Snow White as well. 村里的姑娘们聚集在树林里玩耍,也为白雪公主挺身而出。 „Pusť, pusť taky s námi Sněhurku!“ prosila. "Let go, let Snow White go with us too!" she begged. “放手,让白雪公主也跟我们一起走吧!”她央求道。 Stará bála se ji pustit a Sněhurce samé jaksi se nechtělo s nimi jít; ale odepřít jim toho nemohly. The old woman was afraid to let her go, and Snow White herself somehow did not want to go with them; but they could not deny it to them. 老太婆不敢放她走,而白雪公主自己也不知为何不想跟他们一起去。但他们无法拒绝。

„Jen mi, děvčátka, dejte na Sněhurku pozor,“ domlouvala stará, „však víte, že ji chovám jak oko v hlavě.“ – „Dáme, dáme!“ křičela děvčata vesele, vzala Sněhurku za ruku a běžela s ní do háje. "Just me, little girls, watch out for Snow White," said the old woman, "but you know I keep her in my head." - "Let's go, let's go!" shouted the girls cheerfully, taking Snow White by the hand and running with her into the grove. “只有我,小女孩们,小心白雪公主,”老太婆说,“但你们知道我把她放在心上了。”——“走吧,走吧!”女孩们欢快地喊道,把白雪公主抱在怀里。牵着她跑进了树林。 Tam vily sobě věnečky, vázaly z kvítí kytky i zpívaly své smutnoveselé písně. There they made garlands, tied flowers from flowers and sang their sad and happy songs. 他们在那里编花圈,用鲜花扎花,唱着他们悲伤和快乐的歌曲。 A Sněhurka byla s nimi pořád. A když zapadlo slunce, složila děvčata z trávy a z drobného roští hranici, zapálila i a postavila se všecka řadou jedna za druhou, majíc každá na hlavě věneček, a Sněhurku postavila nejzáze. And when the sun went down, the girls made a pyre out of grass and small twigs, lit it and stood all in a row, one behind the other, each with a wreath on her head, and placed Snow White last. 太阳下山后,姑娘们用草和小树枝堆成柴堆,点燃后,一前一后站成一排,头上各戴一个花环,最后放的是白雪公主。 „Dívej se,“ řekla, „jak my poběhnem, a běž taky za námi, pozadu nezůstávej!“ "Watch," she said, "as I run, and follow us too, don't be left behind!" “看着,”她说,“我跑的时候,也跟着我们,别掉队了!”

Poté začaly zpívat kupadelní píseň a skákaly jedna po druhé přes oheň. Then they started singing a bathing song and jumped over the fire one by one. 然后他们开始唱着沐浴歌,一个一个地跳过火堆。

Vtom něco vzadu za nimi zašumělo a žalostně zavzdechlo: „Ach!“ Uleknuty hleděly jedna na druhou a zpozorovaly, že Sněhurky mezi nimi není. Just then, something behind them rustled and gave a pitiful sigh: "Oh!" They looked at each other in fright and noticed that Snow White was not among them. 就在这时,身后有什么东西沙沙作响,发出一声可怜兮兮的叹息:“哎呀!” 他们吓得面面相觑,发现白雪公主并不在他们中间。 „Snad se nám schovala,“ řekly a rozběhly se ji hledat; volaly, houkaly – ale nikterak ji nemohly najít. "Perhaps she hid from us," they said, and ran to look for her; they called, hooted - but they couldn't find her at all. “也许她躲着我们了,”他们说,然后跑去找她。他们呼喊着,叫着——但他们根本找不到她。 „Snad utekla domů,“ řekly potom a běžely do vsi – ale Sněhurky ani ve vsi nebylo. "Maybe she ran away home," they said then and ran to the village - but Snow White wasn't even in the village. “也许她跑回家了,”他们说,然后跑到村里——但白雪公主甚至不在村里。 Hledaly ji druhý, třetí den, prohledaly celý háj – ale po Sněhurce nikdež ani památky! They looked for her on the second, third day, they searched the entire grove - but there was no sign of Snow White anywhere! 他们在第二天、第三天找她,他们找遍了整个树林——但到处都没有白雪公主的踪迹! Kam se poděla? Where did she go? 她去哪儿了? Snad že ji odvleklo dravé zvíře aneb odnesl loupežný pták?… Perhaps she was dragged away by a predatory animal or carried away by a predatory bird?… 难不成是被猛兽拖走了,或者是被猛禽带走了?……

Nikoli, ale když Sněhurka běžela za družkami a skočila přes oheň, tu nenadále vznesla se vzhůru lehkou parou, svinula se v tenounký obláček i zaletěla do výsosti podnebeské. No, but when Snow White ran after her friends and jumped over the fire, she suddenly rose up in a light vapor, wrapped herself in a thin cloud and flew up into the sky. 不,但是当白雪公主追着她的朋友们追赶并跳过火堆时,她突然升起一团轻雾,将自己包裹在一片薄薄的云中,飞上了天空。