×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.

image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, Pohanka

Pohanka

Za modrými vodami, za příkrými horami byli živ car a cařice. K stáří dal jim pánbůh pro potěšení děťátko jediňátko, krásnou dcerušku. I nevěděli, jak jí mají říkat, aby toho jména nebylo ani mezi bojary, ani mezi knížaty, ani kupci. Konečně zůstali na tom, aby vyslali posla, a koho ten posel potká, aby se ho zeptal, jak se jmenuje a čí jest, a které jméno ten pocestný řekne, takové že tomu děťátku dají. Posel šel a posadil se na rozcestí. I seděl tu den, dva dni, a třetího dne k večeru šla tudy na potkání stará babička do Kyjeva k pánubohu se pomodlit. "Pozdrav pánbůh, stará babičko," řekl jí posel. "Pověz mi pouhou pravdu, jak ti říkají a čí jsi?" "Milostivý pane můj, bojaříne," odpověděla babička, "když jsem se z vůle boží narodila, nazvali mne Krupničkou; ale jak se můj tatíček jmenoval, zapomněla jsem v osiřelosti své." Posel nechtěl tomu zpočátku věřit; ale když stará pevně stála na svém, pomyslil sobě: "Snad je to přece pravda." I propustil stařenu, aby šla svou cestou, a na propuštěnou ji bohatě obdaroval. A když se potom zase vrátil a carovi to vyprávěl, řekl car: "Budiž tak, jak se přihodilo." I nazvali to děťátko Krupničkou. A ta carská dceruška Krupnička rostla i prospívala ve všelikém umění i v moudrosti. A když dospěla, myslil car už na to, za koho by ji vdal. Tu nenadále Zlatá horda pohanská vpadla nepřátelsky do jeho carstva, porazila vojsko carovo, zabila cara i se všemi knížaty a bojary, a celé vojsko jeho pobila; děti pak a staré lidi odvedla s sebou do zajetí. A toho carstva jako by ani nebývalo. I dostala se dcerka carská Krupnička k zlému Tatařínu za kořist. A ten Tatařín velikými sliby ji přemlouval ke své víře pohanské; a když pravoslavné víry své odříci se nechtěla, potrestal ji těžkou otrockou prací, i mučil ji tak plná tři léta. Právě toho času šla ta stará babička zase z Kyjeva cestou skrze Zlatou hordu, a když viděla Krupničku v těžkém otroctví, slitovala se nad ní a proměnila ji v pohančí zrnéčko i schovala do kapsy. Potom šla ta babička daleko na svatou Rus. I promluvila k ní Krupnička: "Prokázala jsi mi službu nemalou, vysvobodilas mne z těžkého otroctví; i posluž mi ještě naposled: až přijdeš na svatou Rus, na široká pole úrodná, pochovej mne do země." A babička tak udělala. Když pak to pohančí zrnéčko na svaté Rusi vloženo bylo do země, začalo pučet i vyrostla z něho pohanka o sedmdesáti sedmi zrnkách. I zavály větry ze všech čtyř stran a roznesly těch sedmdesát sedm zrnek na sedmdesát sedm polí. Od toho času na svaté Rusi rozplodila se pohanka. Tak nám staří povídali, aby mladí o tom znali.


Pohanka

Za modrými vodami, za příkrými horami byli živ car a cařice. K stáří dal jim pánbůh pro potěšení děťátko jediňátko, krásnou dcerušku. I nevěděli, jak jí mají říkat, aby toho jména nebylo ani mezi bojary, ani mezi knížaty, ani kupci. Konečně zůstali na tom, aby vyslali posla, a koho ten posel potká, aby se ho zeptal, jak se jmenuje a čí jest, a které jméno ten pocestný řekne, takové že tomu děťátku dají. Posel šel a posadil se na rozcestí. I seděl tu den, dva dni, a třetího dne k večeru šla tudy na potkání stará babička do Kyjeva k pánubohu se pomodlit. "Pozdrav pánbůh, stará babičko," řekl jí posel. "Pověz mi pouhou pravdu, jak ti říkají a čí jsi?" "Milostivý pane můj, bojaříne," odpověděla babička, "když jsem se z vůle boží narodila, nazvali mne Krupničkou; ale jak se můj tatíček jmenoval, zapomněla jsem v osiřelosti své." Posel nechtěl tomu zpočátku věřit; ale když stará pevně stála na svém, pomyslil sobě: "Snad je to přece pravda." I propustil stařenu, aby šla svou cestou, a na propuštěnou ji bohatě obdaroval. A když se potom zase vrátil a carovi to vyprávěl, řekl car: "Budiž tak, jak se přihodilo." I nazvali to děťátko Krupničkou. A ta carská dceruška Krupnička rostla i prospívala ve všelikém umění i v moudrosti. A když dospěla, myslil car už na to, za koho by ji vdal. Tu nenadále Zlatá horda pohanská vpadla nepřátelsky do jeho carstva, porazila vojsko carovo, zabila cara i se všemi knížaty a bojary, a celé vojsko jeho pobila; děti pak a staré lidi odvedla s sebou do zajetí. A toho carstva jako by ani nebývalo. I dostala se dcerka carská Krupnička k zlému Tatařínu za kořist. A ten Tatařín velikými sliby ji přemlouval ke své víře pohanské; a když pravoslavné víry své odříci se nechtěla, potrestal ji těžkou otrockou prací, i mučil ji tak plná tři léta. Právě toho času šla ta stará babička zase z Kyjeva cestou skrze Zlatou hordu, a když viděla Krupničku v těžkém otroctví, slitovala se nad ní a proměnila ji v pohančí zrnéčko i schovala do kapsy. Potom šla ta babička daleko na svatou Rus. I promluvila k ní Krupnička: "Prokázala jsi mi službu nemalou, vysvobodilas mne z těžkého otroctví; i posluž mi ještě naposled: až přijdeš na svatou Rus, na široká pole úrodná, pochovej mne do země." A babička tak udělala. Když pak to pohančí zrnéčko na svaté Rusi vloženo bylo do země, začalo pučet i vyrostla z něho pohanka o sedmdesáti sedmi zrnkách. I zavály větry ze všech čtyř stran a roznesly těch sedmdesát sedm zrnek na sedmdesát sedm polí. Od toho času na svaté Rusi rozplodila se pohanka. Tak nám staří povídali, aby mladí o tom znali.