Kralevic a víla

Byl jeden král a měl tři dcery a jednoho syna. Jednou, když starý král doma nebyl, zatlouklo v noci něco na okno. "Kdo to?" tázal se králevic. "Jsem král Vítr, dej mi nejmladší svou sestru." "Vezmi si ji," řekl králevic. Druhou noc zase někdo klepal na okno. "Kdo jsi?" "Jsem král Slunce, dej mi prostřední svou sestru." "Vezmi si ji." Třetí noc opět někdo klepal. "Kdo to?" "Jsem král Měsíc, dej mi nejstarší svou sestru." "Vezmi si ji." Ten si ji hned vzal a odešel. Když pak starý král domů se vrátil, řekl mu králevic, že by se rád oženil. "Jdi, synu můj," řekl otec, "a vyhledej si ženu, která se ti líbí." Králevic šel, ale nikde nemohl takovou ženu najít. "Vím, co udělám," pomyslil si, "půjdu ke svým švagrům, ti mi povědí." Švagři byli pohromadě a dali mu dvě lahvice vody: z jedné, když někoho pokropí, ten zemře; a z druhé když někoho pokropí,který je mrtev, zas oživne. Králevic šel a přišel k jedné jámě; ta byla plna hlav osob takových, jež víly přemohly. On tu jednu hlavu vzal a vodou oživil, a ta ukázala mu, kde víly přebývají. Potom zas tu hlavu zmrtvil a šel do domu víl; tu si zamiloval jejich královnu a oženil se s ní. Ta víla mu dala klíče od celého stavení, a řekla, aby do posledního pokoje nechodil. Když někam odešla, šel přece do toho pokoje, a vidí tu starého člověka, jemuž z úst šel oheň, a jmenoval se král Oheň. Ten mu řekl: "Ach duše křesťanská, dej mi číši vody." Králevic mu dal, a jak se ten člověk napil, pukla na něm obruč. Potom řekl král Oheň: "Dej mi ještě dvě, však víš, že je způsob, aby každý pil do třetice." Ten mu je dal, a hned na králi všecky obruče pukly a byl vysvobozen. Když víla přišla domů, uchopil ji a s sebou odnesl. Králevic, nemoha se ženy své dočkat, šel ji po světě hledat. I přišel ke svým švagrům a prosil je, aby mu o ní pověděli, a ti mu řekli, aby ji šel hledat ke králi Ohni. Šel, a přišel na ohnivou horu a viděl tam svou ženu stát v potoce. Byla řetězy ukována. I odvázal ji a dali se na útěk. Král Oheň měl koně tak rychlého jako myšlenka. Ten kůň udeřil kopytem, a král Oheň přišel a tázal se ho: "Co ti chybí, můj milý koni?" A kůň řekl: "Tobě, můj milý, chybí ona víla: přišel její muž a utekla s ním. Ale jdi ještě, najez a napij se, však my je dohoníme." On se najedl a napil, vsedl na koně a v okamžení je dohonil. Vílu vzal a králevicovi řekl: "Nyní ti ještě odpouštím, protožes mě vysvobodil, ale podruhé sem nechoď." Králevic šel ke svým švagrům, a ti mu řekli, že své ženy jinak nedobude, nežli když půjde k čarodejnici, jež odrud nedaleko přebývá. Zůstávala v zámku z lidských hlav vystaveném a hlavu měla otočenou samými hady. Když uviděla králevice, tázala se ho: "Duše křesťanská, proč jsi přišel? Chceš-li u mne sloužit?" "Chci," řekl králevic. "Slyšel jsem, že tu dostanu dobrý plat." "Ovšem," odpověděla baba, "za tři křesťanské dni ti dám tři léta a tři dni." Pak ho vedla do stáje, kde byli tři koně, byly to její dcery, a řekla mu: "Ty koně budeš pást, ráno je na pastvu vyženeš a večer zase přiženeš; pakli je nepřiženeš, udělám tobě jako těm, co tu vidíš." Králevic na jednoho koně si vsedl a vedl je na pastvu. Když tam přišli, kůň ho shodil; králevic sice hned zase vstal, ale koně již neviděl. I měl od každého švagra svého paličku; navečer, když slunce již zapadlo, tu jednu paličku vzal, a myslil si na toho švagra, na Vítr. Ten hned přišel a řekl: "Už vím, co ti je." Potom začal studeně foukat a koně do stáje zase vehnal. Tu je matka zbila. Druhý den bylo zase tak: švagr Slunce počal pálit, a koně musili zase do stáje. A baba zase je zbila. Třetího dne řekla, že musí ty kobyly podojit. Tu pomohl mu švagr Měsíc; ukázal mu o půlnoci uzdu, kterou když na ruku vzal, kobyly nic mu nemohly udělat. I podojil je do slunce východu, a nadojil mléka plný džber a bylo vařící, i donesl je bábě. "Co za to chceš?" tázala se ho. "Chci toho starého koně ve sklepě." Baba mu ho dala, ač nerada, i řekla mu, aby vskočil do toho mléka. A ten kůň všecku horkost do sebe vtáhl, a králevic do mléka vskočil, vyšel z něho desetkrát krásnější nežli prve. Potom kůň zase tu horkost do mléka vpustil, a baba do něho vskočila, i shořela horkostí. Potom jel kralevic pro svou ženu i odvezl ji s sebou. A onen kůň zas udeřil kopytem, a král Oheň přišel i tázal se ho: "Co ti je, můj milý koni?" A kůň řekl: "Rychle si vsedni na mě, ale oni mají ještě rychlejšího koně." Král Oheň pustil se za nimi, strašlivě koně svého bodal. A kůň jejich počal na svého bratra volat: "Shoď ho, vidíš, kterak tě mučí; shoď ho a zab!" Kůň skočil a krále Ohně zabil. A potom byli spolu dobře živi.