Hrnečku, vař! Pot, cook! ¡Olla, cocina! La marmite, c'est la cuisine ! Garnek, gotować! Кастрюля, вари!

V jedné vsi byla jedna chudá vdova a měla jednu dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou, roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. They lived in an old cottage with a thatched, torn roof and had several chickens in the attic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly. The old woman went to the forest for firewood in the winter, for strawberries in the summer, and to the fields in the fall to gather, and the young woman brought the eggs that the hens laid to the city to sell. Tak se spolu živily. That's how they lived together.

Jednou v létě se stará trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. One summer the old woman got a little sick and the young woman had to go to the forest alone to pick strawberries so that they would have something to eat; they made porridge out of them. Vzala hrnec a kus černého chleba a šla. She took a pot and a piece of black bread and went. Když měla hrnec plný jahod, přišla v lese k jedné studánce; tu si k té studánce sedla, vyndala si ze zástěry chléb a začala obědvat. When she had a pot full of strawberries, she came to a well in the forest; she sat down by the well, took out bread from her apron and began to eat lunch. Bylo právě poledne. Najednou se tu odněkud vzala nějaká stará žena, vypadala jako žebračka, a v ruce držela hrneček. Suddenly, an old woman appeared from somewhere, she looked like a beggar, and she was holding a mug in her hand. „Ach má zlatá panenko,“ povídá ta žebračka, „to bych jedla! “Oh, my golden doll,” says the beggar, “I would eat that! Od včerejška od rána neměla jsem ani kousek chleba v ústech. I haven't had a piece of bread in my mouth since yesterday morning. Nedala bys mi kousek toho chleba?“ Would you mind giving me a piece of that bread?'

„I pročpak ne,“ řekla ta holka, „chcete-li, třeba celý; však já domů dojdu. "And why not," said the girl, "if you like, perhaps the whole thing; but I will go home. Jen nebude-li vám tuze tvrdý?“ A dala jí celý svůj oběd. Unless it's hard for you?" And she gave her all her lunch. „Zaplať pánbůh, má zlatá panenko, zaplať pánbůh! “Pay the Lord, my golden doll, pay the Lord! Ale když jsi, panenko, tak hodná, musím ti taky něco dát. But when you're so nice, doll, I have to give you something too. Tuhle ti dám ten hrneček. I'll give you the mug here. Když ho doma postavíš na stůl a řekneš: ,Hrnečku, vař!‘, navaří ti tolik kaše, co budeš chtít. A když budeš myslit, že už máš kaše dost, řekni:,Hrnečku, dost!‘ a hned přestane vařit. Jen nezapomeň, co máš říct.“ Tu jí ten hrneček podala a najednou ztratila se zas, holka ani nevěděla kam.

Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila hrneček na stůl a řekla: „Hrnečku, vař!“ Chtěla zvědět, jestli ji ta žebračka neobelhala. When she came home, she told her mother what had happened to her in the forest, and she immediately put the mug on the table and said: "Mug, boil!" She wanted to know if the beggar had lied to her. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit a pořád jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. But immediately the porridge started to boil in the cup from the bottom and it kept getting more and more, and by the time he counted ten, the cup was already full. „Hrnečku, dost!“ a hrneček přestal vařit.

Hned si obě sedly a s chutí jedly; kaše jako mandle. Immediately they both sat down and ate with gusto; pulp like almonds. Když se najedly, vzala mladá do košíčku několik vajec a nesla je do města. When they had eaten, the young woman took several eggs in a basket and carried them to town. Ale musila tam s nimi dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprve v samý večer je prodala. But she had to sit there with them at the market for a long time, they gave her little for them, until she sold them in the very evening. Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst a měla zas na kaši chuť. The old woman couldn't wait to get home, she also wanted to eat and had a taste for porridge again. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: „Hrnečku, vař!“ Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila, byl už plný.

„Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít,“ povídá si stará a jde pro to do komory. "I also have to go get a bowl and a spoon," the old woman says to herself and goes to the pantry. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, se stolu na lavici a s lavice na zem. But when she came back, she was stunned by the shock: the porridge was rolling full-throated from the cup to the table, from the table to the bench and from the bench to the floor. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. She jumped up and covered the mug with a bowl; she thought that would stop the mess. Ale miska spadla na zem a roztloukla se a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. But the bowl fell to the ground and was smashed, and the gruel kept pouring down like a flood. Už jí bylo v sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a bědovala: „Ach, ta nešťastná holka, co to přinesla! There was so much in the sitting room that the old woman had to run away into the hall; here she wringed her hands and wailed: “Oh, the unfortunate girl who brought it! Já jsem si hned pomyslila, že to nebude nic dobrého!“ I immediately thought that it wouldn't be good!”

Za chvilku tekla už kaše ze sedničky přes práh do síně; čím jí bylo víc, tím jí víc přibývalo. In a moment, the porridge was already flowing from the seat over the threshold into the hall; the more she was, the more she grew. Stará už nevěděla kudy kam a vylezla v té ouzkosti na půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka přinesla. The old woman no longer knew which way to go and climbed into the attic in the narrowness, still lamenting what the unfortunate girl had brought. Zatím ale bylo kaše pořád víc a víc a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na náves na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě na štěstí mladá nevrátila a nekřikla: „Hrnečku, dost!“ But for now the mess was getting bigger and bigger and it didn't take long, it was already rolling like clouds through the door and window of the semi-trailer on the road, and who knows how it would have ended if she hadn't turned back and shouted: "Mug, enough!"

Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty domů, už nemohli nikterak projeti a museli se skrze kaši na druhou stranu prokousat. But there was already such a pile of mush in the village that the peasants, when they drove home from work that evening, could no longer pass through and had to claw their way through the mush to the other side.