×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, Hadí koruna

Hadí koruna

Jedna matka měla malou dcerušku. Ta dceruška dostávala každé ráno k snídani misku mléka, a vždycky k ní chodil had a jedli spolu, a když snědli, šla dceruška k matce a řekla jí: "Maminko, dej ještě, sísa mi snědla." Matka nevěděla, jaká to sísa, a dala jí ještě; a to jí tak dávala sedm let. V sedmém roce pak jí řekl had: "Pojď se mnou, a kteroukoli dírou já se protáhnu, tou i ty jdi, a kudy já půjdu, jdi tudy taky, a když přijdeme tam domů ke mně, řekni jen, že bys ráda korunu; a cokoli si pomyslíš, že bys ráda měla, ta koruna ti dá. Tedy šli a děvče přišlo do domu hadova. Starý had se dívá, kdo to. I řekl ten had, s kterým přišla, že by to děvče, co mu dávalo mléko, něco rádo. "A co bys rádo?" tázal se starý. A ona řekla: "Ráda bych korunu." A starý had řekl: "Já ti něco jiného dám, jen to nežádej." Ale ona nic jiného nechtěla než tu korunu; tedy on jí korunu dal a dívka odešla. Když přišla domů, dala korunu do skříně a myslila si: "Kéž bych měla tu skříň vždycky plnou šatů!" A hned bylo tak. Potom ji dala mezi obilí a myslila si:"Kéž bych měla hodně mnoho obilí!" A hned se to taky stalo, a bylo toho obilí veliká hromada. I nabrala tedy žito a nějak s ním vzala tu korunu a poslala do mlýna, a nikdy víc ji nespatřila. Ve mlýně ji mlynář taky nespatřil: upadla do vody a voda ji odnesla.


Hadí koruna

Jedna matka měla malou dcerušku. Ta dceruška dostávala každé ráno k snídani misku mléka, a vždycky k ní chodil had a jedli spolu, a když snědli, šla dceruška k matce a řekla jí: "Maminko, dej ještě, sísa mi snědla." Matka nevěděla, jaká to sísa, a dala jí ještě; a to jí tak dávala sedm let. V sedmém roce pak jí řekl had: "Pojď se mnou, a kteroukoli dírou já se protáhnu, tou i ty jdi, a kudy já půjdu, jdi tudy taky, a když přijdeme tam domů ke mně, řekni jen, že bys ráda korunu; a cokoli si pomyslíš, že bys ráda měla, ta koruna ti dá. Tedy šli a děvče přišlo do domu hadova. Starý had se dívá, kdo to. I řekl ten had, s kterým přišla, že by to děvče, co mu dávalo mléko, něco rádo. "A co bys rádo?" tázal se starý. A ona řekla: "Ráda bych korunu." A starý had řekl: "Já ti něco jiného dám, jen to nežádej." Ale ona nic jiného nechtěla než tu korunu; tedy on jí korunu dal a dívka odešla. Když přišla domů, dala korunu do skříně a myslila si: "Kéž bych měla tu skříň vždycky plnou šatů!" A hned bylo tak. Potom ji dala mezi obilí a myslila si:"Kéž bych měla hodně mnoho obilí!" A hned se to taky stalo, a bylo toho obilí veliká hromada. I nabrala tedy žito a nějak s ním vzala tu korunu a poslala do mlýna, a nikdy víc ji nespatřila. Ve mlýně ji mlynář taky nespatřil: upadla do vody a voda ji odnesla.