×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, Čtvero větrů

Čtvero větrů

Byl jeden sedlák, měl ženu a byli velmi chudí. Ten sedlák byl tak mírný jako telátko a žena tak zlá jako litá saň, neustále zlořečila muži svému a bila jej pro dost malou příčinu. Jednou vyprosila ta zlá žena u souseda trochu žita na bochníček a poslala svého muže do mlýna, aby to žito semlel, a mlynář mu to pro jeho chudobu dovolil. Když sedlák semlel, šel domů. Vtom udělal se tak náramný vítr, že mu v okamžení všecku mouku z ošatky sfoukal. Sedlák přišel domů a vypravoval ženě, co se mu přihodilo, ale žena začala ho plísnit a nemilostně bít, a bila jej, pokud se jí líbilo, a potom ho posílala k větru, co mu mouku rozfoukal, aby mu buď zaplatil, anebo zas tolik mouky dal, co jí bylo v ošatce. Sedlák celý uplakaný šel z domova, nevěda kudy kam, až přišel do hustého lesa. Tu ho potkala nějaká babička i tázala se ho: "Kam jdeš? Co tě sem přivedlo, kam málokdy ptáček zalítne a zvíře zaběhne?" "Milá matičko," odpověděl, "přišel jsem, že jsem musil. Byl jsem ve mlýně, semlel jsem trochu žita, mouku jsem vysypal na ošatku a šel jsem domů, v tom okamžení strhl se tak náramný vítr, že mi všecku mouku z ošatky sfoukal. Doma povídám ženě, co se mi přihodilo, a ona mě zbila a poslala k větru, aby mi mouku vrátil, anebo mi ji zaplatil. Nyní chodím a hledám větra, a nevím, kde ho najít." "Pojď za mou," řekla babička, "já jsem matka větrova, ale mám čtyry syny: první, vítr východní, druhý, polední, třetí, západní a čtvrtý, půlnoční. A nyní mi pověz, který vítr ti mouku rozfoukal." "Polední, matičko," odpověděl sedlák. Babička vedla starého dál do lesa a přišla s ním do nějaké chaloupky a řekla: "Tuhle zůstávám, sedláku!" Vylez si na pec a dobře se zaobal, mé děti už brzy přijdou." "A proč se mám zaobalit?" tázal se sedlák. "Protože můj syn, půlnoční vítr, je velmi studený, snadno bys mohl zmrznout." Potom začali se babiččini synové scházet. Když přišel polední vítr, zavolala babička sedláka z pece a řekla svému synu: "Milý synu, polední větýrku, je tu na tě žaloba. Pročpak ubližuješ chudým lidem? Tomuto sedlákovi rozfoukal jsi mouku, kterou si nesl v ošatce, nyní mu ji zaplať buď hotovými penězi, anebo něčím jiným." "Dobře, matičko," odpověděl vítr, "já mu tu mouku zaplatím." Potom zavolal sedláka a řekl jemu. "Slyš, sedláku, vezmi si tenhle košíček, je v něm všecko, načkoli si pomyslíš. A když se tobě něčeho zachce, buďto peněz, jídla nebo nápoje nějakého, dobytka nebo načkoli si vzpomeneš, tedy jen řekni: "Košíčku, dej mi to a to! a v okamžení ti to dá. Teď jdi domů, a tak máš svou mouku zaplacenou." Sedlák poděkoval větru za košíček a šel domů. Když přišel domů, dal ženě košíček a řekl: "Tuhle máš, ženo, košíček, je v něm všecko, co se ti líbí, jen ho požádej!" Žena vzala košíček a řekla: "Košíčku, dej mi pěknou mouku na chléb." A košíček dal jí hned, co chtěla. I požádala ještě o ledacos, a košíček dával jí všecko v okamžení. Po několika dnech přihodilo se, že mimo sedlákovo stavení jel nějaký vzácný pán. Jakmile ho žena sedlákova spatřila, řekla svému muži: "Jdi a pozvi ho k nám hostem, a nepřivedeš-li ho sem, tedy tě napolovic utluču." Sedlák bál se od ženy bití, šel toho dvořenína k sobě pozvat na hody, a žena jeho zatím nabrala v košíčku všelijakých jídel a nápojů, přistrojila na stůl a sedla si k oknu, založila ruce a čekala, až ten dvořenín přijde. Když ho sedlák po cestě dohonil a k sobě na hody pozval, podivil se tomu ten dvořenín, smál se a nechtěl k němu jet, ale poručil lidem, které měl s sebou, aby k tomu sedlákovi jeli a potom mu pověděli, jak je uctí. Když ti lidé k sedlákovi přijeli, velmi se podivili, protože, soudíc podle stavení, musil být velmi chudý, a podle jídel soudíc, která byla na stole, zdál se být vzácným pánem. I sedli za stůl, jedli a pili a veselí byli, a tu zpozorovali, že selka, když něco potřebovala, na košíčku to žádala a košíček jí to všecko dával. I když nevyšli ani ze světnice, poslali jednoho ze svých tovaryšů, aby dal bez prodlení udělat také takový košíček, a pak aby jej hned přinesl k nim, tak aby ani sedlák, ani selka to nezpozorovali. Tovaryš hned běžel a dal udělat také takový košíček, a když jej přinesl, tedy hosté sedlákův košíček tajně vzali a na to místo svůj postavili a potom všichni odtud odjeli a vypravovali pánovi, jak sedlák je uctil. Selka pak toho dne k večeru všecka jídla vyhodila ven, protože na druhý den chtěla čerstvě navařit. Ráno přišla zase ke košíčku a žádala, co potřebovala, a když viděla, že jí košíček nic již nedává, zavolala muže a řekla: "Starý plesnivče, jakýs mi to přinesl košíček? Zdá se, že sloužil nám jen na čas. Jdi zase k větru a požádej ho, aby nám naši mouku vrátil, a ne-li, tedy tě utluču do smrti." Ubohý sedlák šel opět k větru, a když přišel k té babičce, jeho matce, stěžoval si na svou ženu. Babička mu řekla: "Počkej tu na mého syna, přijde brzy." Brzy potom polední vítr přišel a sedlák začal mu žalovat na svou ženu, a vítr jemu řekl: "Líto mi tebe, starý, že máš tak zlou ženu, ale já ti v tom pomohu, a žena více tebe bít nebude. Tuhle ti dám bečku, a když přijdeš domů a tvá žena tě bude bít, tehdy si stoupni za bečku a řekni: Patero z bečky, bijte mou ženu! A když jí dobře vymelou, tedy řekni: Patero zas do bečky!" Sedlák větru poděkoval a šel domů, a doma řekl ženě: "Tuhle máš, ženo, místo košíčku bečku." Žena rozzlobila se na muže a řekla: "Co mi do tvé bečky? Proč jsi nepřinesl mouku?" A to řkouc popadla vidle a chtěla svého muže bít. Sedlák postavil se hned za bečku a řekl: "Patero z bečky, bijte mou ženu, jak náleží!" Tu hned vyskočilo z bečky pět chlapů a začali ženu sedlákovu bít. Sedlák vida, že jí dost vymlátili, a ona začala ho prosit, aby se smiloval, řekl: "Patero zas do bečky!" Od toho času byla žena jeho mírnější. Potom začal sedlák o svém košíčku přemýšlet a měl své hosty v podezření, zdali mu ho nevyměnili. I radit se o tom se svou ženou, jak by svůj košíček opět mohli dostat. Žena mu na to řekla: "Když nyní máš tak divotvornou bečku, že se můžeš spravit neřku s jedním člověkem, ale i s mnohými tisíci, tedy jsi s toho dvořeníma vyzvi na souboj, a stůj na tom, aby ti košíček vrátil." Sedlák přijal to za dobrou radu, šel ke dvořenínovi a vyzval ho na souboj. Dvořenín smál se tomu bláznovství sedlákovu, aniž mu to chtěl odepřít, i umínil si z něho udělat posměch, a proto mu poručil, aby vyšel na pole. Sedlák vzal svou bečku, šel a čekal na pána. Pán vzal s sebou mnoho lidu, a jakmile k sedlákovi přijel, poručil služebníkům, aby tomu sedlákovi žertem hodně natloukli. Sedlák vida, že si z něho dělají posměch, a když už ho začali bít, rozhněval se na dvořenína i na jeho lidi a řekl: "Hej, pane, poruč, aby mi vrátili svůj košíček, sic bude s vámi se všemi zle!" Ale vida, že ho bít nepřestávají, vykřikl: "Po pěti na každého z bečky! Bijte pořádně!" Tu hned vyskočilo z bečky na každého člověka po pěti chlapech a začali je všecky nemilosrdně bít. Dvořením se bál, aby ho nezabili, i zavolal z plna hrdla: "Sedláčku, přestaň, já nařídím, aby ti vrátili tvůj košíček." Sedlák jak to slyšel, vykřikl: "Hej, hej, mládenci, všichni zas do bečky!" Tu hned všichni chlapi nechali bití a vlezli do bečky. Dvořenín přikázal svým lidem, aby košíček vrátili, a ti to hned také učinili. Sedlák vzal svůj košíček, přinesl domů, a byl potom se svou ženou velmi spokojeně a tiše živ.


Čtvero větrů

Byl jeden sedlák, měl ženu a byli velmi chudí. Ten sedlák byl tak mírný jako telátko a žena tak zlá jako litá saň, neustále zlořečila muži svému a bila jej pro dost malou příčinu. Jednou vyprosila ta zlá žena u souseda trochu žita na bochníček a poslala svého muže do mlýna, aby to žito semlel, a mlynář mu to pro jeho chudobu dovolil. Když sedlák semlel, šel domů. Vtom udělal se tak náramný vítr, že mu v okamžení všecku mouku z ošatky sfoukal. Sedlák přišel domů a vypravoval ženě, co se mu přihodilo, ale žena začala ho plísnit a nemilostně bít, a bila jej, pokud se jí líbilo, a potom ho posílala k větru, co mu mouku rozfoukal, aby mu buď zaplatil, anebo zas tolik mouky dal, co jí bylo v ošatce. Sedlák celý uplakaný šel z domova, nevěda kudy kam, až přišel do hustého lesa. Tu ho potkala nějaká babička i tázala se ho: "Kam jdeš? Co tě sem přivedlo, kam málokdy ptáček zalítne a zvíře zaběhne?" "Milá matičko," odpověděl, "přišel jsem, že jsem musil. Byl jsem ve mlýně, semlel jsem trochu žita, mouku jsem vysypal na ošatku a šel jsem domů, v tom okamžení strhl se tak náramný vítr, že mi všecku mouku z ošatky sfoukal. Doma povídám ženě, co se mi přihodilo, a ona mě zbila a poslala k větru, aby mi mouku vrátil, anebo mi ji zaplatil. Nyní chodím a hledám větra, a nevím, kde ho najít." "Pojď za mou," řekla babička, "já jsem matka větrova, ale mám čtyry syny: první, vítr východní, druhý, polední, třetí, západní a čtvrtý, půlnoční. A nyní mi pověz, který vítr ti mouku rozfoukal." "Polední, matičko," odpověděl sedlák. Babička vedla starého dál do lesa a přišla s ním do nějaké chaloupky a řekla: "Tuhle zůstávám, sedláku!" Vylez si na pec a dobře se zaobal, mé děti už brzy přijdou." "A proč se mám zaobalit?" tázal se sedlák. "Protože můj syn, půlnoční vítr, je velmi studený, snadno bys mohl zmrznout." Potom začali se babiččini synové scházet. Když přišel polední vítr, zavolala babička sedláka z pece a řekla svému synu: "Milý synu, polední větýrku, je tu na tě žaloba. Pročpak ubližuješ chudým lidem? Tomuto sedlákovi rozfoukal jsi mouku, kterou si nesl v ošatce, nyní mu ji zaplať buď hotovými penězi, anebo něčím jiným." "Dobře, matičko," odpověděl vítr, "já mu tu mouku zaplatím." Potom zavolal sedláka a řekl jemu. "Slyš, sedláku, vezmi si tenhle košíček, je v něm všecko, načkoli si pomyslíš. A když se tobě něčeho zachce, buďto peněz, jídla nebo nápoje nějakého, dobytka nebo načkoli si vzpomeneš, tedy jen řekni: "Košíčku, dej mi to a to! a v okamžení ti to dá. Teď jdi domů, a tak máš svou mouku zaplacenou." Sedlák poděkoval větru za košíček a šel domů. Když přišel domů, dal ženě košíček a řekl: "Tuhle máš, ženo, košíček, je v něm všecko, co se ti líbí, jen ho požádej!" Žena vzala košíček a řekla: "Košíčku, dej mi pěknou mouku na chléb." A košíček dal jí hned, co chtěla. I požádala ještě o ledacos, a košíček dával jí všecko v okamžení. Po několika dnech přihodilo se, že mimo sedlákovo stavení jel nějaký vzácný pán. Jakmile ho žena sedlákova spatřila, řekla svému muži: "Jdi a pozvi ho k nám hostem, a nepřivedeš-li ho sem, tedy tě napolovic utluču." Sedlák bál se od ženy bití, šel toho dvořenína k sobě pozvat na hody, a žena jeho zatím nabrala v košíčku všelijakých jídel a nápojů, přistrojila na stůl a sedla si k oknu, založila ruce a čekala, až ten dvořenín přijde. Když ho sedlák po cestě dohonil a k sobě na hody pozval, podivil se tomu ten dvořenín, smál se a nechtěl k němu jet, ale poručil lidem, které měl s sebou, aby k tomu sedlákovi jeli a potom mu pověděli, jak je uctí. Když ti lidé k sedlákovi přijeli, velmi se podivili, protože, soudíc podle stavení, musil být velmi chudý, a podle jídel soudíc, která byla na stole, zdál se být vzácným pánem. I sedli za stůl, jedli a pili a veselí byli, a tu zpozorovali, že selka, když něco potřebovala, na košíčku to žádala a košíček jí to všecko dával. I když nevyšli ani ze světnice, poslali jednoho ze svých tovaryšů, aby dal bez prodlení udělat také takový košíček, a pak aby jej hned přinesl k nim, tak aby ani sedlák, ani selka to nezpozorovali. Tovaryš hned běžel a dal udělat také takový košíček, a když jej přinesl, tedy hosté sedlákův košíček tajně vzali a na to místo svůj postavili a potom všichni odtud odjeli a vypravovali pánovi, jak sedlák je uctil. Selka pak toho dne k večeru všecka jídla vyhodila ven, protože na druhý den chtěla čerstvě navařit. Ráno přišla zase ke košíčku a žádala, co potřebovala, a když viděla, že jí košíček nic již nedává, zavolala muže a řekla: "Starý plesnivče, jakýs mi to přinesl košíček? Zdá se, že sloužil nám jen na čas. Jdi zase k větru a požádej ho, aby nám naši mouku vrátil, a ne-li, tedy tě utluču do smrti." Ubohý sedlák šel opět k větru, a když přišel k té babičce, jeho matce, stěžoval si na svou ženu. Babička mu řekla: "Počkej tu na mého syna, přijde brzy." Brzy potom polední vítr přišel a sedlák začal mu žalovat na svou ženu, a vítr jemu řekl: "Líto mi tebe, starý, že máš tak zlou ženu, ale já ti v tom pomohu, a žena více tebe bít nebude. Tuhle ti dám bečku, a když přijdeš domů a tvá žena tě bude bít, tehdy si stoupni za bečku a řekni: Patero z bečky, bijte mou ženu! A když jí dobře vymelou, tedy řekni: Patero zas do bečky!" Sedlák větru poděkoval a šel domů, a doma řekl ženě: "Tuhle máš, ženo, místo košíčku bečku." Žena rozzlobila se na muže a řekla: "Co mi do tvé bečky? Proč jsi nepřinesl mouku?" A to řkouc popadla vidle a chtěla svého muže bít. Sedlák postavil se hned za bečku a řekl: "Patero z bečky, bijte mou ženu, jak náleží!" Tu hned vyskočilo z bečky pět chlapů a začali ženu sedlákovu bít. Sedlák vida, že jí dost vymlátili, a ona začala ho prosit, aby se smiloval, řekl: "Patero zas do bečky!" Od toho času byla žena jeho mírnější. Potom začal sedlák o svém košíčku přemýšlet a měl své hosty v podezření, zdali mu ho nevyměnili. I radit se o tom se svou ženou, jak by svůj košíček opět mohli dostat. Žena mu na to řekla: "Když nyní máš tak divotvornou bečku, že se můžeš spravit neřku s jedním člověkem, ale i s mnohými tisíci, tedy jsi s toho dvořeníma vyzvi na souboj, a stůj na tom, aby ti košíček vrátil." Sedlák přijal to za dobrou radu, šel ke dvořenínovi a vyzval ho na souboj. Dvořenín smál se tomu bláznovství sedlákovu, aniž mu to chtěl odepřít, i umínil si z něho udělat posměch, a proto mu poručil, aby vyšel na pole. Sedlák vzal svou bečku, šel a čekal na pána. Pán vzal s sebou mnoho lidu, a jakmile k sedlákovi přijel, poručil služebníkům, aby tomu sedlákovi žertem hodně natloukli. Sedlák vida, že si z něho dělají posměch, a když už ho začali bít, rozhněval se na dvořenína i na jeho lidi a řekl: "Hej, pane, poruč, aby mi vrátili svůj košíček, sic bude s vámi se všemi zle!" Ale vida, že ho bít nepřestávají, vykřikl: "Po pěti na každého z bečky! Bijte pořádně!" Tu hned vyskočilo z bečky na každého člověka po pěti chlapech a začali je všecky nemilosrdně bít. Dvořením se bál, aby ho nezabili, i zavolal z plna hrdla: "Sedláčku, přestaň, já nařídím, aby ti vrátili tvůj košíček." Sedlák jak to slyšel, vykřikl: "Hej, hej, mládenci, všichni zas do bečky!" Tu hned všichni chlapi nechali bití a vlezli do bečky. Dvořenín přikázal svým lidem, aby košíček vrátili, a ti to hned také učinili. Sedlák vzal svůj košíček, přinesl domů, a byl potom se svou ženou velmi spokojeně a tiše živ.