×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, Boháč a chudák

Boháč a chudák

Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli, a sedě pod kupkou, spatřil bílou ženu, jak sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se jí, co je zač a co tu dělá? – „Jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice.“ – „A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?“ otázal se chudý. – „Na východě,“ řekla bílá žena a zmizela.

I umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. A když jednou zrána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze zápecí Bída a plakala i prosila, aby ji taky vzal s sebou. „Oj, moje milá!“ řekl chudák. „Jsi velmi slabá a cesta daleká – nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši se, vlez do ní a já tě ponesu.“ Bída vlezla do lahvičky, a on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. Potom na cestě, když přišel k jedné bařině, vyndal lahvičku a vstrčil do bahna, a tak se Bídy zprostil.

Po některém čase přišel do velikého města a nějaký pán vzal ho do služby, aby mu kopal sklep. „Platu žádného ti nedám,“ řekl, „ale co kopaje najdeš, bude tvé.“ Když tak nějaký čas kopal, našel hroudu zlata.

Dle úmluvy náležela jemu; ale on dal přece pánovi polovici a kopal dále.

Konečně přišel na železné dveře, a když je otevřel, byl tu podzemní sklep a v něm nesmírné bohatství. Tu slyší z jedné skříně ve sklepě hlas: „Otevři, pane můj, otevři!“ I pozdvihl víko a ze skříně vyskočila krásná panna, celá bílá, poklonila se mu a řekla: „Jsem tvoje Štěstí, jehož jsi tak dlouho hledal; od nynějška budu s tebou i s tvou rodinou.“ Nato zmizela. On pak o to své bohatství opět se podělil se svým bývalým pánem, i zůstal mimoto nesmírným boháčem a jmění jeho den ode dne se množilo.

Přitom však nikdy nezapomněl na svou minulou nouzi a činil chudým toho města mnoho dobrého.

Jednoho dne, procházeje se po městě, potkal svého bratra, jenž sem přišel za svým obchodem. I vzal ho s sebou domů a vypravoval mu obšírně všecky příhody své: jak viděl jeho Štěstí na poli klásky sbírati, jak a kde se své Bídy zprostil a jiné věci. Hostil ho u sebe po několik dní a potom mu dal na cestu mnoho peněz a ženě i dětem jeho mnoho darů, i rozloučil se s ním bratrsky.

Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu to Štěstí. Ubíraje se domů, neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zas Bídu poslati. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel, a hned otevřel. V okamžení vyskočila Bída ven a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostí skákati a objavši ho, líbala i děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. „A za to vděčná budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás neopustím!“

Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: nikterak již nemohl Bídy s krku pozbýti, ani prodati, ani darovati, ani zakopati, ani utopiti, neustále mu byla v patách. Zboží, které si domů vezl, pobrali mu na cestě loupežníci; dostav se domů žebrotou, nalezl místo svého stavení hromadu popela a s pole mu zatím úrodu všecku pobrala voda. A tak nezůstalo závistivému boháči nic než toliko – Bída!


Boháč a chudák Rich and poor Bogaci i biedni Богатые и бедные

Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. There were two brothers, one very rich, the other very poor. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli, a sedě pod kupkou, spatřil bílou ženu, jak sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Once a poor man was looking after his rich brother's sheaves in the field, and sitting under a heap, he saw a white woman gathering the ears of corn that were left in the beds and putting them into the heaps. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se jí, co je zač a co tu dělá? When she reached him, he grabbed her hand and asked her what she was and what she was doing here. – „Jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice.“ – „A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?“ otázal se chudý. - "I am your brother Luck and I gather lost ears so that he may have more wheat." - "And I beg you, where is my Luck?" asked the poor man. – „Na východě,“ řekla bílá žena a zmizela. – “In the east,” said the white woman and disappeared.

I umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. And the poor man made up his mind that he would go out into the world to seek his Fortune. A když jednou zrána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze zápecí Bída a plakala i prosila, aby ji taky vzal s sebou. And one morning when he was already leaving home, Bída suddenly jumped out of the closet and cried and begged him to take her with him too. „Oj, moje milá!“ řekl chudák. "Oh, my dear!" said the poor man. „Jsi velmi slabá a cesta daleká – nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši se, vlez do ní a já tě ponesu.“ Bída vlezla do lahvičky, a on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. “You are very weak, and the way is far—you would not come; but I have an empty bottle, shrink yourself, get into it, and I will carry you.” Misery got into the bottle, and he promptly corked it and tied it well. Potom na cestě, když přišel k jedné bařině, vyndal lahvičku a vstrčil do bahna, a tak se Bídy zprostil. Then on the way, when he came to a cowherd, he took out a bottle and stuck it in the mud, and that's how Bídy was freed.

Po některém čase přišel do velikého města a nějaký pán vzal ho do služby, aby mu kopal sklep. After some time he came to a big city and a master hired him to dig a cellar for him. 过了一段时间,他来到一个大城市,一位师傅雇他为他挖地窖。 „Platu žádného ti nedám,“ řekl, „ale co kopaje najdeš, bude tvé.“ Když tak nějaký čas kopal, našel hroudu zlata. "I won't give you any wages," he said, "but what you find by digging will be yours." After digging for a while, he found a lump of gold. “我不给你工资,”他说,“但你挖的就是你的。”挖了一会儿,他发现了一块金子。

Dle úmluvy náležela jemu; ale on dal přece pánovi polovici a kopal dále. By convention she belonged to him; but he gave the master half and dug further. 按照惯例,她属于他;但他给了主人一半并进一步挖掘。

Konečně přišel na železné dveře, a když je otevřel, byl tu podzemní sklep a v něm nesmírné bohatství. At last he came to an iron door, and when he opened it, there was an underground cellar, and in it immense riches. 终于,他来到了一扇铁门前,打开门,是一个地下地窖,里面藏着无数的财宝。 Tu slyší z jedné skříně ve sklepě hlas: „Otevři, pane můj, otevři!“ I pozdvihl víko a ze skříně vyskočila krásná panna, celá bílá, poklonila se mu a řekla: „Jsem tvoje Štěstí, jehož jsi tak dlouho hledal; od nynějška budu s tebou i s tvou rodinou.“ Nato zmizela. Then he heard a voice from a closet in the cellar: "Open, my lord, open!" And he lifted the lid, and a beautiful maiden, all white, sprang out of the closet, bowed to him, and said: "I am your Happiness, which you have sought for so long; from now on I will be with you and your family.” Then she disappeared. 然后他听到地窖里的一个壁橱里传来声音:“大人,打开!”他掀开盖子,一个全身白皙的美丽少女从壁橱里跳出来,向他鞠躬,说:“我是你的幸福,你一直在寻找;以后我会陪着你和你的家人。”然后她就消失了。 On pak o to své bohatství opět se podělil se svým bývalým pánem, i zůstal mimoto nesmírným boháčem a jmění jeho den ode dne se množilo. He then shared his wealth again with his former master, and he also remained immensely rich, and his wealth increased day by day. 又与前主人分家,仍是富得流油,家财日增。

Přitom však nikdy nezapomněl na svou minulou nouzi a činil chudým toho města mnoho dobrého. However, he never forgot his past poverty and did much good to the poor of the city. 然而,他从未忘记过去的贫困,并为该市的穷人做了很多善事。

Jednoho dne, procházeje se po městě, potkal svého bratra, jenž sem přišel za svým obchodem. One day, while walking around town, he met his brother, who had come here for his business. 一天,他在城里散步时,遇到了来这里办事的哥哥。 I vzal ho s sebou domů a vypravoval mu obšírně všecky příhody své: jak viděl jeho Štěstí na poli klásky sbírati, jak a kde se své Bídy zprostil a jiné věci. And he took him home with him and told him at length all his incidents: how he saw his Happiness in the field gathering ears of corn, how and where he got rid of his Misery and other things. 他把他带回家,详细地告诉了他所有的事情:他如何在收割玉米穗的田地里看到他的幸福,他如何以及在哪里摆脱了他的痛苦和其他事情。 Hostil ho u sebe po několik dní a potom mu dal na cestu mnoho peněz a ženě i dětem jeho mnoho darů, i rozloučil se s ním bratrsky. He hosted him for several days and then gave him a lot of money on his way and many gifts to his wife and children, and took a brotherly farewell with him. 他招待了他几天,然后在路上给了他很多钱和许多礼物给他的妻子和孩子,并与他兄弟般地告别。

Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu to Štěstí. But his brother was insincere and envied his good fortune. 但他的兄弟没有诚意,嫉妒他的好运。 Ubíraje se domů, neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zas Bídu poslati. On his way home, he kept thinking about how he could send Bída again on his brother. 在回家的路上,他一直在想怎样才能把 Bída 再次送到他哥哥那里。 A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel, a hned otevřel. And when he came to the place where his brother had buried his bottle in the mud, he searched, searched for a long time, until he found it again, and immediately opened it. 而当他来到他哥哥把他的瓶子埋在泥里的地方时,他找了,找了很久,直到再次找到,才立刻打开。 V okamžení vyskočila Bída ven a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostí skákati a objavši ho, líbala i děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. In an instant, Bida jumped out and, growing taller before his eyes, began to jump around him with joy and, discovering him, kissed and thanked him for freeing her from prison. „A za to vděčná budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás neopustím!“ "And for that I will be grateful to you and your family until death and I will never leave you!" “为此,我会感激你和你的家人,直到死,我永远不会离开你!”

Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: nikterak již nemohl Bídy s krku pozbýti, ani prodati, ani darovati, ani zakopati, ani utopiti, neustále mu byla v patách. In vain did the envious person make excuses, in vain did he send her to the first master: he could no longer get rid of Bídy from his neck, nor sell, nor give away, nor bury, nor drown, she was constantly on his heels. 嫉妒的男人徒劳地找借口,他把她送到第一位主人那里也是徒劳的:他再也无法从他的脖子上摆脱 Bídy,既不能卖掉,也不能送人,也不能埋葬,也不能淹死,她一直在他的身边高跟鞋。 Zboží, které si domů vezl, pobrali mu na cestě loupežníci; dostav se domů žebrotou, nalezl místo svého stavení hromadu popela a s pole mu zatím úrodu všecku pobrala voda. The goods he was carrying home were taken by robbers on the way; came home begging, he found a pile of ashes instead of his building, and the water had taken all the crops from his fields. 他背着回家的东西在路上被劫匪抢走了;回到家乞讨,他发现一堆灰烬而不是他的房子,水把他田地里的庄稼都冲走了。 A tak nezůstalo závistivému boháči nic než toliko – Bída! And so the envious rich man was left with nothing but misery! 于是,嫉妒的富翁只剩下苦难了!