Noční koblížkovo dobrodružství
To už znáte, jak si žili
Dědeček a babička
Koblížka si usmažili
Utekl do lesíčka
Tam ho kmotra liška snědla
protože se vychloubal
babička moc smutná byla
že děda nic nedostal
Mouku novou nakoupila
Dala se do smažení
Patnáct kousků připravila
Děda byl přejedený
Ale přece, nesnědl vše
Pět koblížků zůstalo
Povídal hodné babičce
„Necháme je na ráno“
Starouškové v noci spali
Neslyšeli koblížky
Jak se tiše kutálejí
Mizí ven ze světničky
„Jejda, jejda, to se máme!
Nad námi jsou hvězdičky
I měsíci zamáváme
Pozdravíme lampičky“
Za sebou se kutálely
Mířily do vesničky
Poznat noční život chtěly
Spatřit kamarádíčky
Na okraji blízké vísky
Psa velkého potkaly
Díval se do prázdné misky
Dnes do ní nic nedali
Koblížkové přiskočily
„Proč tady smutně kňučíš?
Říkáš jídlo slibovali
A v žaludku ti kručí?“
Potichu se domlouvaly
O věci zcela vážné
A pak psovi darovaly
Posledního na řadě
Jenom čtyři usmaženci
Zpívaly si písničku
„Bylo nás pět ve světnici
Jen čtyři jsme zbyly tu“
Po cestě se kutálely
Uslyšely „Hů, hů, hů“
Strom velký pozorovaly
A pak křikly na sovu
„Hola, hola, sovo malá
Proč tak hlasitě houkáš
Říkáš, že jsi nepoznala
Že pod sebou sladko máš?
Jéjé, sovo houkat umíš
Říkáš, že i zazpíváš
Když naše tělíčko zkusíš
Když nás dneska ochutnáš?
Dobře tedy čtvrtý v řadě
Svoje služby nabízí
Ale nejdřív nezapomeň
Splnit zpívací sliby“
Sova se rozcvičovala
„Ha he hi ho hů hů hů“
Pak písničku zazpívala
O sově a o stromu
Tři bráškové usmažení
Pár metrů se koulely
U domu na oplocení
Dva kožichy viděly
Kocour černý a mouratý
Čekali na dobrotu
Od psa dostali znamení
Že koblížci bloudí tu
„Hele, já si trojku dám rád
Tobě nechám jedničku
Dvojka bude tak akorát
Pro rezavou kočičku“
„Mouráči, souhlasím s tebou
Jedničku si ponechám
Snad koblížci nenatvrdnou
Když se ještě pozeptám
Odkud jdete milí hosté
Kde koblížky dělají?
Z nás tu nikdo nevyroste
Jídla nám nedávají“
„Z chaloupky u lesa jdeme
Od staroušků moc hodných
Za svítání se vrátíme
Z míst námi prozkoumaných
Prosím, kocouři vážení
Podělte se jen o dva
Jeden koblížek musí zbýt
Na snídani pro děda“
Kocouři se slitovali
Snědli jen dva koblížky
I kočičku přivolali
Dali jí tři kousíčky
Koblížek v pořadí druhý
Ve tmě zůstal jediný
Snad cestou zpět nezabloudí
Snad ho cestou nesnědí
Štěstí měl, do misky skočil
A do rána tvrdě spal
Pak se jenom strachy krčil
Děda koblížky hledal
„Babičko už jenom jeden
Koblížek nejmenší zbyl
Kdo tu v noci jedl s klidem
se mnou se nerozdělil?“
Babička kroutila hlavou
Do misky se dívala
„Jsem snad bábou velmi starou
Miska nám zčervenala!“
To koblížek se červenal
Styděl se, že utekly
Snad by další brášky dělal
Kdyby recept mu řekli
„Hele, dědo podívej se
Z okénka na zahradu
Zprávu snad nám každý nese
Že přišli hned po ránu?“
Venku zvířátka čekala
Pejsek, kočka, kocouři
Na švestce sova houkala
I když přes den tvrdě spí
Starouškové otevřeli
Šli návštěvy přivítat
Když se hosté omlouvali
Začali se usmívat
Babička je dál pozvala
Dala se do smažení
Za chviličku položila
Na stolek překvapení
Dvacet pět čerstvých koblížků
U nosů zavonělo
Snědlo se vše u staroušků
Ani trochu nezbylo
A co náš koblížek druhý?
Co se studem červenal
Osud neměl vůbec krutý
Dědovi vše diktoval
Jak se s brášky kutálely
A pomohly přátelům
Ruka se třásla dědovi
Když psal příběh hrdinů!