image

Veršované pohádky, Zatoulané house - František Hrubín

Zatoulané house (F. Hrubín)

Housata šla dlouhou řadou, brouzdala se v ranní rose. A hned kousek za zahradou , jedno house ztratilo se. „Štip-štip, štip-štip,“ house pláče, „co si bez maminky počnu?“ Od kohouta kokrháče doví se, kde najde kvočnu. Bílá kvočna zrní hledá, na houf kuřátek je sama. House kvočně pokoj nedá: „Nejsi ty snad moje máma?“ S kvočnou špatném pořízení, hned se žene po houseti: „Pro tebe tu místo není, běž pryč, dost mám vlastních dětí!“ House běhá, mámu shání, house nechce zůstat samo. Spatří krůtu, volá na ni: „Už jsem tady, milá mámo!“ Krocan dal se do housete: „Kdopak se tu paní krůtě v její těžké práci plete? Hudry, hudry, sezobnu tě!“ To se house vystrašilo! Běží, kam je nesou nohy. Od jetýlků všude bílo, skřivan zpívá u oblohy. Hejno káčátek se koupe, kolem voda, voda samá. Ptá se kachny house hloupé: „Nejsi ty snad moje máma?“ „Kam jsi se to zatoulalo!“ Praví kachna. „Vrať se zpátky, hloupé house, svět znáš málo, tak-tak, tak-tak, drž se matky:“ House zase bloudí dvorem, pořád samo, pořád samo. Strachy prchá před Pozorem, běží, volá: „Mámo, mámo!“ „Gága, gága,“slyší z dola, od zelených kopřiv v plotě. To už máma husa volá: „Pojď sem, copak potkalo tě?“ Už si house nenaříká, dlouhá cesta už je za ním. Ať si kdo chce, co chce říká, zmoudřelo tím cestováním.



Want to learn a language?


Learn from this text and thousands like it on LingQ.

  • A vast library of audio lessons, all with matching text
  • Revolutionary learning tools
  • A global, interactive learning community.

Language learning online @ LingQ

Zatoulané house (F. Hrubín) 

Housata šla dlouhou řadou, 
brouzdala se v ranní rose. 
A hned kousek za zahradou , 
jedno house ztratilo se. 
„Štip-štip, štip-štip,“ house pláče, 
„co si bez maminky počnu?“ 
Od kohouta kokrháče 
doví se, kde najde kvočnu. 
Bílá kvočna zrní hledá, 
na houf kuřátek je sama. 
House kvočně pokoj nedá: 
„Nejsi ty snad moje máma?“ 
S kvočnou špatném pořízení, 
hned se žene po houseti: 
„Pro tebe tu místo není, 
běž pryč, dost mám vlastních dětí!“ 
House běhá, mámu shání, 
house nechce zůstat samo. 
Spatří krůtu, volá na ni: 
„Už jsem tady, milá mámo!“ 
Krocan dal se do housete: 
„Kdopak se tu paní krůtě 
v její těžké práci plete? 
Hudry, hudry, sezobnu tě!“ 
To se house vystrašilo! 
Běží, kam je nesou nohy. 
Od jetýlků všude bílo, 
skřivan zpívá u oblohy. 
Hejno káčátek se koupe, 
kolem voda, voda samá. 
Ptá se kachny house hloupé: 
„Nejsi ty snad moje máma?“ 
„Kam jsi se to zatoulalo!“ 
Praví kachna. „Vrať se zpátky, 
hloupé house, svět znáš málo, 
tak-tak, tak-tak, drž se matky:“ 
House zase bloudí dvorem, 
pořád samo, pořád samo. 
Strachy prchá před Pozorem, 
běží, volá: „Mámo, mámo!“ 
„Gága, gága,“slyší z dola, 
od zelených kopřiv v plotě. 
To už máma husa volá: 
„Pojď sem, copak potkalo tě?“ 
Už si house nenaříká, 
dlouhá cesta už je za ním. 
Ať si kdo chce, co chce říká, 
zmoudřelo tím cestováním. 

×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.