O myšce a makovici
V převeliké metelici našla myška makovici. Pískla radostí: Jistěže ta makovice zrníček má na tisíce. Teď mě pohostí. Kousla zhůry, kousla zdůli, makovici zoubky půlí. V tom se ozve odspodu: Vstaňte, hoří! Někdo nám tu zvenku boří naši hospodu! Muška leze z makovice, za ní můrka krasavice, komár s tečkou na zadečku, za ním hejno mravenečků, brouček jako plyš. Všichni prosí myš: Nebourej nám naši vilku, chcem si pospat ještě chvilku, vždyť je venku mráz! Tak se nám tu pěkně spinká, až rozkvete fialinka, rozejdem se zas. Myška se jim klaní k zemi. Ach, přátelé, promiňte mi, já jsem měla hlad. Nejsem žádná loupežnice, jen račte dál, do světnice, jen račte dál spát.....
